Neverbální komunikaci můžeme vůlí ovládat jenom stěží, je nám dána evolucí. Ne všechny poučky však platí. Například zkřížené ruce mohou znamenat jak odpor, tak to, že je člověku zima. Vždy záleží na kontextu. „Nohy a oči ale nikdy nelžou,“ říká psycholog Vladimír Svoboda.
Proč umíme projevy neverbální komunikace číst spíše podvědomě? Evolučně se výrazy našich očí a obličeje vyvinuly z týmové spolupráce pralidí. Pravěcí lovci nemohli při lovu na sebe volat, museli se umět dorozumívat pohledem, na kterém tak záviselo přežití celého společenství. Výraz stresu v obličeji a řeč těla lovce byla pro ostatní důležitým signálem, že se blíží nebezpečí. Dnes tuto důležitou schopnost stále využíváme, například i v korporátním prostředí. Smyslem je dobrá socializace a sociální výměna. Ke vnímání stresu u druhých má pochopitelně každý z nás jiné dispozice. Obecně však lze říct, že ženy jsou ke stresu a z něj vyplývající neverbální komunikaci vnímavější.
I když vím, že mi dcera lže o tom, kdy přijde večer domů, nedám to na sobě znát. Zjistil jsem, že pro moje sociální vztahy je to tak lepší.
Vladimír Svoboda
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
