před x lety jsem měla v práci kolegyni tehdy jí bylo 36 a ta se pošklebovala nebo spíše odsuzovala své spolužáky s tím že oni žijí tak povrchně, hlavně aby měli dům, děcka a baví se jen o vaření. .. To ona hodně cestuje, klidně je půl roku v Kanadě, nebo jede jako pečovatelka na rok do jiného státu aby jej poznala, v Česku má jen malý byt a když je tu tak navštěvuje divadla, výstavy prostě žije,. Nedávno jsem ji potkala asi po 10 letech ! v čekárně u doktora a tak bylo docela času na povídání. " víš já jsem pořád sama, měla jsem přítele, ale rozešli jsme se, taky ted delší dobu nemůžu sehnat práci nemám praxi tak je to těžký, vzala bych cokoli. Copak já chci tak moc od života? jen nějakýho Frantu, malý domek na venkově, děti ty už jsou pasé ale i kdyby on měl vlastní tak ne nevadí" Prostě jak v pohádce o kobylce co v létě tancovala a v zimě měla hlad. Ted se to žije samostatně, člověk má tolik zájmů a široký záběr, plno kamarádů, ale ti se časem vdají,ožení nebude čas na jiné super akce, a konec konců ty už nebudou tak zábavné jako v mládí a pak bude i Franta dobrej, ale bude pozdě.
