Dáma by měla být ráda, že je všechno tak, jak je. Prvního muže si nevybrala dobře a měla kliku jak od blázince, že dopadla na všechny čtyři a rodina jí podržela. Švagr jí pomáhá s praktickými věcmi, které by jí otravovaly život a přinejmenším stály dost peněz, kdyby si na ně musela někoho zjednávat. Děti v něm mají mužský vzor a podle všeho ne špatný. Co by ještě ta nespokojená sobecká ženská chtěla? Připomíná mi tu rybářku z pohádky o zlaté rybce. Nic jí není dost. Ještě by toho chlapa chtěla pro sebe, asi v představě, že člověk, který je milý a ochotný při příležitostném kontaktu a ve věcech, do kterých se pouští dobrovolě, bude takový 24 hodin denně a 7 dní v týdnu.
Jestli nebude mít dost rozumu a pokusí se švagra urvat, stane se jedna ze dvou věcí:
a) ukáže se, že švagr je prostě jen milý a bude z toho přinejmenším trapas a přinejhorším trvalé rozladění (a to nemluvím o možnosti, že by se to dozvěděla i sestra)
b) švagra urve, se setrou se (pochopitelně) rozkmotří a po čase se ukáže, že nový partner umí být i unavený, nevrlý, nepříjemný - stejně jako každý jiný člověk, paní bude nespokojená a navíc, pokud není úplně bez svědomí, bude si v sobě nosit hořkou pachuť, že se zachovala k sestře křivě a žádné sebepřesvědčování, že sestra si svého muže nezasloužila, protože si ho nevážila, nebo se k němu chovala tak či onak, na tom nic nezmění
A to nemluvím o takové "maličkosti", jako je šestiletý chlapec, na kterého při svých úvahách, jestli sestře přebrat nebo nepřebrat muže, ona dáma nebere ohled. Namlouvat si, že setra si muže neváží a třeba by jí rozhod až tak nemrzel (i když si lže do kapsy), to ještě jde, ale přesvědčit sama sebe, že šestiletému klukovi nebude vadit, že se táta odstěhuje k tetě...
) ale sestru máte jen jednu a je to Vaše krev. Ano lásce se poručit nedá, ale v případě sestry by mělo platit ,, co je v domě není pro mě".
