Dobrý den,
v manželství jsem žila 25 let. Manžel v době seznámení již pracoval, měl spoustu známých, měl i více životních zkušeností. Ve společnosti byl výborný společník. To vše mi imponovalo. Celkově naše soužití vnímám jako zpočátku docela dobré, avšak: Záhy jsem zjistila, že některá témata jsou tabu (VŠ vzdělání - on neměl, dokonce jsem se nějaký čas za své vzdělání styděla). Občas způsobil rozpory v kontaktu s mými přáteli, často se mě ptal, proč se naši rozvedli. Zejména z táty tahal "vědomosti", které pak používal proti mně. Na MD jsem se podřizovala, protože "on vydělával, a tudíž má právo". Nemohla jsem chodit ani na výuku jazyků. Občas mě "trestal" tím, že někam šel sám a mě nechal u svých rodičů. Mateřství mě naplňovalo, neřešila jsem to. Po MD jsem začala chodit do práce, potřebovali jsme peníze. Rád je přijímal, všechno jsem platila. Ale vzpomínám si na pocity viny, s kterými jsem jezdila do práce, protože po návratu byl často protivný, že není večeře, není uklizeno, kde jsem apod. Nikdy mne fyzicky netýral, ale po celou dobu manželství mne různě "trestal" a manipuloval (zjistil, že citlivým místem je dcera, odmítal nám dát klíče od některých společných bydlení, případně je dceři podle nálady bral, doma nás "dusil" kvůli pořádku, chodu domácnosti, pořád do někoho rýpal, zásadním způsobem "ulíval" jím vydělané peníze, peníze vůbec byly nástrojem jeho moci, naštěstí jsem chodila do práce, i když mne častoi přemlouval, ať zůstanu doma). Postupně jsem se začala na některých místech bydlení cítit nepříjemně, byla jsem ve stresu z jeho příchodu anebo z toho, s jakou se ten den probudí. Dceři vyhrožoval, že ji vyhodí v 18 z domu, dodnes se ona potýká s problémy, že by místo čtení knížky měla například jít uklízet nebo luxovat. Má díky němu dokonce dlouhodobé zdravotní následky. I já jsem určitou dobu užívala AD, abych to zvládla. Pak udělal koalici se synem a de facto nás izoloval od společných dovolených a některých známých. Někteří mi pak říkali, že se se mnou nechtějí bavit, protože by jim nadával či se s nimi přestal stýkat a oni jsou na něm ekonomicky zavislí. Od dětí si nechává platit za to, že jim poskytuje nějaké služby, mně přestal dávat peníze na domácnost úplně. Obelhává nás, tím, že nemá peníze, přitom jeho příjmy jsou nadstandartní. Rozhodla jsem se, že asi odejdeme, ale nemám k tomu sílu. Cítím se na něm závislá. Jak z toho ven? Jak se zbavit závisloti? Asi nejvíc mne omezují vzpomínky na pěkné časy a drobné zábelsky toho dobrého mi přinášejí optimismus, že zase bude líp. Bojím se samoty, bojím se případného majetkového vyrovnání. Děkuji moc - otázka upravena poradcem
Eva
Dobrý den Evo- děkuji za Vaši upřímnost, kterou jste zde popsala. Řada týraných žen je někdy v podobné situaci, že nemá sílu z takového vztahu odejít. Může to být závislost , nebo naděje, že se partner změní, jindy ze strachu z výhrůžek, které násilník splní. Jak z toho ven? Doporučuji se obrátit na pracoviště ,které pomáhají obětem domácího násilí, kde budete moci podrobněji hovořit o své situaci a získáte podporu, ale i náhled na situaci, ve které jste. Rozhodnutí jak dále- bude ale jen na vaší straně. Přeji vše dobré a hodně síly k řešení. Zdena Prokopová
