Dobrý den,
Jsem s přítelem skoro 2 roky. Já mám 12 letou dceru on 9 letého syna. Se synem nežije ve společné domácnosti od jeho půl roku. Syna má jeden den v týdnu a co druhý víkend. Ze začátku bylo vše v pohodě, samozřejmě byly mezi dětmi neshody, ale nic dramatického. Bohužel s přítelovým synem začali problémy ve škole, chodily na něho stížnosti, že vyrušuje, o přestávkách na sebe strhává pozornost atd. Já zatím s dcerou žiju u rodičů v rodinném domě, kde o víkendech docházel přítel se synem, zde bylo taky vše v pořádku, ale postupně se začaly objevovat problémy, kdy synovi začalo vadit jídlo, to nejí, potom zase to, odmítal jíst jídlo, které zkusila moje dcera, pořád chodil příteli na ni žalovat. Nikdo mu nesměl nic říct, nic co nebylo po jeho vůli to mu vadilo. Dokud byl středem pozornosti, dokud třeba vyhrával ve společenských hrách tak bylo vše ok. Pokud se ale cokoliv otočilo proti němu nebo se mu znelíbilo byl urženy, nevrlý, žaloval. Začal tvrdit, že se bojí u nás spát (dům plní lidí). Skončilo to tak, že přítel pokud má syna je s ním u něj doma v bytě, nesmí se s námi stýkat protoze jeho syn si to nepřeje. Přijde mi , že svému synovi ve všem ustupuje. biologcká matka syna s ním neustále podstupuje různé návštěvy u psychologů z domělého důvodu že má syn adhd, ktteré bylo jedním lékařem potvrzeno, druhým vyvráceno, dokkonce mu jsou podáváno snad dvoje nebo troje léky, snad antidepresiva na utlumení, které jsou návykové. My jsme s přítelem ve fázi rozchodu, je přesvědčen se jeho synovi křivdí jeho matka, syn tvrdí že ho matka bije a kope do něj (nikdy nebyly žádné viditelné známky) to tvrdí syn, rodiče spolu nekomuniikují, nevykazuje žádné známky ušlápnutého dítěte, spíše naopak. Můj pocit je že syn využil toho, že vycítil že přitel má treba výčitky, že je s ním málo a už mu ustoupil tím, že s ním tráví čas sám, což se synovi líbí, pozornost je upoutávána jenom na něj, přitel s ním pouze dlouze rozmlouvá. Dokonce usiluje o střídavou péči, má velmi náročnou práci, když bude mít syna a bude mít práci, chce mu zajistit chůvu, což mi přijde úplně zcestné. Přítel tvrdí, že se synem rozmlouvá o tom, že mě má rád jako partnerku a chce trávit čas se mnou a že je z toho smutný, syn si ale stále stojí na svém a odmítá možnost styku se mnou a dcerou, podotýkám, že jsem mu nikdy nic neudělala, pouze připouštím fakt, že jsem ho po roce a půl chtěla třeba zapojit do příprav k obědu a chtěla na něm např, prostřít stůl, což se ho nesmírně dotklo a urazil se. Ten chlepec nesnese absolutně žádnou konkurenci, nesnese kolektiv, vystřídal řadu kroužků nikde nevydržel protože nebyl nejlepší nebo ho prý šikanovali, ale to se nikdy nepotrvdilo. Njelépe mu je samotnému se svým otcem a to taky tvrdě vyžaduje. Měli jsem se s přítelem nastěhovat do společeného domu, který jsme hledali rok a půl a když mělo dojít ke koupi, přítel to zrušil kvůli syna. Tvrdím příteli, že děla a už udělal chybu že synovi ustoupil a dal mu tak najevo, že mu vychází vstřict a čas tráví pouze s ním a ptá se ho a přaál by sis jít za mou přítelkyní??? A syn to odmítne otec to respektuje. Tohle trvá už nějaky měsíc, posun to nemá žádny, pouze náš vztah je na bodu mrazu. Popravdě řečeno si nedokážu společné soužití představit, dcera by asi musela místo jedniček nosti trojky, a nesměla by v ničem vynikat. Přítel ji nesměl pomáhat vysvětlit učivo, vše jeho synovi vadilo, její lyže jezdí rychleji,atd. Je možnose obrátit na nějakou poradnu?? Jsme z Ostravského kraje. Jak mám vysvětlit parneovi, že tím, že syna izoluje mu vlastně ubližuje.
Děkuji moc za odpověď. Markéta
Markéta
