Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Nevim jak zacit nikdy jsem do zadne poradny nepsala. Tuto poradnu rada ctu dlouha leta ale kdyz jsem dnes cetla trable ve vztahu Marie ktera si s partnerem rozumi ale trapi je intimni cast tak jedine co me napadlo ze v tomto vztahu chybi prava opravdova skutecna laska. Zni to mozna divne, ale nasli se dva lide co si rozumi idealni par ale ten svet je proste zarizeny tak ze tam ta laska ne a ne vzklicit .

Pro Evelinu: Jsem si přečetla Váš problém a úplně mi připadá že jste s mým bývalým přítelem.Navíc je mu taky 35 a chtěl mě tahat na swingers a dělal si dobře u PC. A tu nedůvěru co prožíváte když zrovna s Vámi není znám moc dobře...docela by mě zajímalo jak se přítel jmenuje:-) My už 2,5 roku spolu nejsme...

Pro Renatu
Jestli vy moc nepřemýšlíte. Seš protivnej? Udělej si snídani sám. Jo tak tobě se nelíbí omeleta, tak si namaž rohlík s paštikou.

Problém, brouku, je ten, že když někdo kontroluje, většinou chce najít. A pokud nenajde, hledá dál... a pokud najde, stejně zřídkakdy je připraven vztah ukončit v duchu toho, jak říkáte, že život je krátký... naopak mám pocit, že to většinou dělaji jedinci, kteří se chtějí dobrovolně trápit a dělat ze sebe chudinku nebo co.... lézt někomu do telefonu je nedůstojné, každý má právo na soukromí, nevěru riskujete ve vztahu vždycky. Druhy člověk vám nepatří. A jak píše paní doktorka, to že se něco děje většinou poznáte jinak.

Dobrý den paní doktorko, dovolila bych si reagovat na Vaši odpověď pro Berušku, která se týkala soukromí a nelezení do telefonu partnerovi. Píšete, že soukromí by se mělo ctít a respektovat, souhlasím, ale pokud druhý člověk nerespektuje mne tím, že mi lže a podvádí mne, tak už se přece nebavíme o žádném respektu. A o kvalitním vztahu, pokud mne ten druhý podvádí, nemůže být také řeč. Nijak tím neobhajuji kontrolu druhých, ale k čemu mi je žít ve lži? Chápu, že je velice tenká linie mezi bezdůvodnou kontrolou a nedůvěrou a mezi tím, že si chceme zjistit, jak si vlastně ve vztahu stojíme. Bohužel, kdyby si lidé nelhali, byli k sobě upřímní i za cenu krátkodobé bolesti, ušetřili by si mnoho nedůstojných kontrol a podezírání. Jenže život je krátký na to jej strávit po boku někoho, kdo s námi třeba ani být nechce, a je natolik zbabělý/pohodlný, že se ani neobtěžuje to sdělit. Jinak Vám přeji vše dobré a moc děkuji za Vaši práci zde:-)

Náprava nedostatku nebo vůbec nepřítomnosti mateřského citu předávaného dítěti od kojence je prakticky nemožná. Takový citový deprivant kolem sebe šíří jen emoční zkázu a ničí vztahy o které se pokusil, Ale nemusí to ničit on, ale jeho normální partner který opětování citu vyžaduje. Když jdeme do vztahu pak je základní otázka.máme oba stejnou dávku mateřského citu? Nemáme? Pak od vztahu pryč, musí skončit špatně. OK? Jedinec s nedostatkem mateřského citu působí problémy a je za to odsuzovaný. Nemůže za to a společnost mu nerozumí. OK? Citoví deprivanti jsou hodně otravní a okolí citově vydírají. Svého cíle nikdy nedosáhnou. OK? Řešení je nula. OK ?

Proč vznikají problémy s láskou? Láska není cit nebo emoce. Je to ZÄKLADNI LIDSKÄ POTŘEBA.. To dítě dostává od matky. Pokud se dítěti této mateřské lásky nedostane, je dítě v dospělosti neschopné lásku buď projevovat, anebo se bojí se seznamovat. Když se už seznámí je potřeba vědět jestli se protějšku v dětství lásky od matky dostalo v plné míře. Jakmile tyto podmínky nejsou splněné vznikají vztahy, které se vymykají normálu. Nejhůře jsou na tom děti z dětských ústavů atp. Vyznávat lásku je mnohdy obtížné, ale je možné začít třeba tím že se protějšku zeptáme jestli ví co je to láska. Čili začít se bavit o lásce jako o každé jiné věci. Pak vysvětlit, že je láska základní životní potřeba a že se mně jí nedostalo v plné míře a že ji hledám u něho atp. Pokud není láska opětovaná je to kruté, ale tohoto stavu se dá využít k tomu tak, že když lásku nedostanu můžu té své použít jinak. Třeba ji část předávám jiným lidem tím, že se k ním lépe chovám, pomáhám jim atp. - otázka upravena poradcem

Odpověď pro Marcelu: tak to úplně není. O tom víkendu, kdy přijedou, najíme se a já navrhuju výlet, sport či jinou aktivitu, ale jemu se už nechce - lehne si, usne, dívá se na televizi a kolem čtvrté páté vstane a řekne, že jde pracovat a jde "pracovat" - surfuje po internetu, volá kamarádům, až do večera, kdy se jde najíst a koukat na televizi. Takže s dětmi jedu sama, on se občas přidá, ale - musím řídit, případně třeba všechno pro něj nabalit do bazénu, zkrátka chová se jak malé dítě. Dovolené taky navrhuju a musím zařizovat já, jinak bychom nikam nejeli, párkrát se stalo, že dovolená byla mnou zaplacená a on odmítl jet, takže to jeho propadlo a jela jsem jen s dětmi nebo rychle sehnala babičku. Jeho baví jen jeho akce s jeho kamarády, toto občas s dětmi, pokud i ostatní děti berou, často bez nich, kam ale manželky nesmějí - v minulosti jsem se to snažila "prorazit", ale bez úspěchu - dokonce mi výslovně minimálně ve třech případech zakázal s nimi jet, případně jsem dostala vynadáno od jeho kamarádů, že se snažím zaktivizovat jejich manželky...S jeho kamarády jezdíme všichni jednou do roka na hory, ne víc... - otázka upravena poradcem

Už jsme s manželem 40let,ale po tvacetipěti letech jsme se rozvedli ohledně podnikáni,stále spolu žijeme a jsme v pohodě,mám vůbec nárok po jeho smrti na nějaký podíl nebo jen děti,děkuji s pozdravem Nada

Dobrý den, paní doktorko, mám na vás obecnou otázku. Co si myslíte o přátelství mezi mužem a ženou? Může fungovat a za jakých podmínek? A jak je dneska obecně vnímáno vyjití si s kolegou na kafe, když obě strany žijí v manželství? Co si o tom myslíte? Děkuji a přeji příjemný den !