Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

1/2 Dobrý den,prosím,jak se zachovat k muži, který se mi líbil asi 4 měsíce,mezi námi byly vzájemné sympatie,vždy vyhledával moji pozornost,osobní konverzaci,dbal o mě,dával mi čokoládové bonbony,kousky ovoce atd. Jeho kamarád mi před 3 měs. prozradil,že prý se mu líbím, a že mě má moc rád. I z mé strany k němu proběhly náznaky,že se mi líbí.Dal mi sám od sebe i své telefonní číslo, a že mu můžu psát i volat kdykoliv.Zažili jsme spolu v kurzu super 4 měsíce,viděli se skoro každý den,mávali si.Bylo vidět, že si užívá i moji společnost.Vím, že žije sám a je nezadaný,jen nevím,zda není gay. skvělý chlap,všichni ho milují a uznávají, strašně hodný.Před pár týdny za mnou přišel osobně,že chce pozvat pár lidí k němu domů na posezení,že mi dá vědět,kdy to bude.Já řekla ok,že přijdu. Čekala jsem-a neřekl doteď, ačkoli se mezi námi nic zlého nestalo. Teď jsem zjistila, že už to proběhlo...beze mě. Nedal mi ani vědět a já marně hledám odpověď,proč. Strašně mě to ranilo a mrzí mě to - pokračování

Dobrý den,mám podezření, že mě můj partner podvádí.Nemohu mu to však nijak dosvědčit, nežijeme spolu v jedné domácnosti, dokonce ani v jednom městě, naše vzdálenost je 100km, vídáme se jen o víkendech, občas jen jednou za 14 dní. Náš vztah trvá čtyři roky. Já jsem půl roku rozvedena on stále řeší. Přijde mi, že se tak nějak změnil, méně často se mi věnuje, prý řeší rozvod a je pracovně zaneprázdněn.Před nedávnem mi nějaká ,,dobrá´´ anonymní duše poslala odkaz , kde jsem se dozvěděla,že má profil na seznamce i s fotkou a hledá ženu na vážný vztah.Když jsem na něho udeřila, řekl mi, že to má kvůli sportu. Že to tam je propojené.Dříve jsme si před spaním volali, voláme i nyní, ale občas mám pocit, že podle hlasu nespí doma. Nechci být nějaká stíhačka a žárlivka a tak to v sobě dusím, je to, ale boj a začínám postrádat důvěru v něho. Moc ho miluji,tvrdí mi, že mně taky.Nevím co mám dělat, možná se bojím pravdy a tak nepátrám.Více méně ani nevím jak bych ho mohla usvědčit z nevěry.

Dobrý den, paní doktorko, co si myslíte o chování muže - mého kolegy (45 let), který po cca třech letech přizná, že se mu líbíte, že vám naprosto důvěřuje, že jste jediná, se kterým si otevřeně popovídá (v době, kdy jsme v práci chvíli tu a tam sami), že se na vás do práce těší, že vás má rád, že má ve vás nejlepší kamarádku. Je to z mojí strany taktéž takové, je to vzájemné, je to platonické. Oba jsme spokojeni ve svých manželstvích, dohodli jsme se, že budeme přáteli, že bychom nikdy neodešli od svých rodin. Jenže on odmítá jakýkoliv kontakt mimo práci. I ten telefonický. Bojí se, že by byl doma podezřelý, kdyby najednou psal SMS či volal. Mobil obecně prý moc nepoužívá. V práci se až nepřiměřeně bojí, aby si lidé něčeho nevšimli, když si tu a tam spolu povídáme, aby nevznikly o nás drby...S jeho ženou jsem se párkrát potkala na firemních akcích, normálně jsme se spolu bavily, takže pro ni nejsem úplně neznámý člověk, ale kolega říkal, že by prý ona asi nepochopila, kdyby měl kamarádku . Řekněte mi, jak mu mám být nejlepší kamarádkou bez spontánního přiměřeného kontaktu, když se on takto bojí? Argumentuje to tím, že je ze staré školy. Mně ale takový jakýsi vztah-nevztah ničí. Jsem člověk, který jde do vztahů naplno se vším, co k tomu patří, jinak to pro mě ztrácí smysl....Jak se mám k němu chovat nebo jak tento jeho postoj obecně pochopit? Vždyť je přece normální mít v životě přátele i v opačném pohlaví? Mám ho ráda, je to svým způsobem zajímavý člověk, nechci jej ze života vymazat, ale mám vkládat energii do něčeho, co nemá budoucnost v tom smyslu, že co se bude dít, kdybychom jeden nebo druhý odešli z práce a my se už nepotkávali? Je přece škoda zahodit něco tak vzácného, jako je stoprocentní vzájemná důvěra mezi dvěma lidmi a tím spíš, když je to mezi mužem a ženou? Jistě, je tu jistá přirozená chemie, ale jsme oba rozumní a víme, co chceme a jde to kočírovat, během těch třech se mezi námi nic nepřípustného fyzického nestalo. Jsem člověk, který obecně s muži kamarádí raději než se ženami....Nemám ráda ženskou pomlouvačnou a haštěřivou náturu....Mám to nechat prostě plynout nebo se snažit od tohoto vztahu odstřihnout, protože mě jeho postoj trápí? Děkuji a přeji pěkný den.

Paní doktorko,prosím Vás o pomoc. Před pár měsíci jsem poznala muže,o kterém jsem si myslela,že je konečně ten pravý.Byla jsem s ním moc šťastná.Před měsícem však nečekaně a bez vysvětlení změnil chování,z milujícího,něžného,pečlivého a laskavého muže se ze dne na den stal vzteklý,chladný člověk.Prý potřebuje čas,aby si vyřešil svoje problémy.Trvá to měsíc,komunikace slabá.Nedávno mě dokonce zablokoval na chatu,páč jsem začala vlivem emocí tlačit na pilu a domáhat se vysvětlení. Před pár dny jsme se náhodně potkali,vypadal,že je rád, že mne vidí,v očích jsem mu viděla lásku a něhu,jak se na mně upřeně díval,cítila jsem,že by mne nejraději obejmul.Pusa ale říkala,že nemá čas na mne ani nikoho,nic nestíhá a má se špatně.Přijde mi,že má nějaký velký problém,asi finanční a raději mne nechá jít než by ho řešil se mnou.Odjížděl pracovně,takže jsme se domluvili,že se sejdem tento týden.Měl dát vědět kdy ale zatím nic a já už nechci tlačit.Prosím,existuje šance,že se to mezi námi srovná? Díky.

Dobrý den paní Douchová, prosím Vás o radu. S přítelem jsme cca půl roku, já 32, on 36 let, nebydlíme spolu. V posledních 2 měsících se ode mě začal fyzicky odtahovat, což já přikládala větší pracovní vytíženosti. Před pár dny jsem mu říkala, že mi chybí mazlení a doteky, na to mi sdělil, že 2 měsíce řeší pracovní problémy a není si jistý, zda do vztahu jít naplno kvůli pracovní nabídce do ciziny, kde by byl rok. Když jsme to spolu konzultovali, vyšlo najevo, že má strach, že mi ublíží, proto nepodniká žádné aktivní kroky ve vztahu. Oba jsme se shodli na tom, že se máme rádi a je nám spolu hezky, ale nevím, jak ustát tuto jeho nejistotu. Já mu říkala, že ho podpořím a že všechno se dá zvládnout, pokud dva chtějí..Ale nevím teď, jestli tlačit na pilu nebo tomu nechat čas, přítel je uzavřený a řeší si věci hodně v sobě. Po SMS na problém nereaguje a radši odvede pozornost. Vnitřně se ale trápím a myslím, že ani jeden moc nevíme, jak z toho ven. Děkuji za odpověď, Radka

Dobrý den, chci zde požádat o radu.... Již žijí s přítelem rok náš vztah není úplně lehký, často se žádáme, kvůli partnerové rodině, jelikož se vůbec nemusíme známe se už několik let, ale mám pocit, že to je horší a horší, partner mi neustále lže hlavně ohledně toho, že si s jinými nepíše a, že se ani s jinou neschází, jenže udělal mi to už jednou, a nedokáži mu důvěřovat... nedávno jsme se pohádali a já řekla, že pojedu na pár dní k rodině, jelikož to bylo už na nože, jak jsem se vrátila tak byl jiný... vůbec mi to nedalo spát a jedné noci jsem se mu podívala do zpráv a našla jsem jak si vypisuje s jinými ženami, zve je do kina, na jídlo a i na kafe nevím jak to mám brát a už vůbec ne když jim píše že se mu líbí a jestli někoho mají, a s jednou byl dokonce v zoo má náš vztah vůbec ještě smysl? Strašně moc ho miluji, ale myslím si, že z jeho strany už to vyhaslo a to lhaní už nedávám nevím kam se už obrátit... se mnou není ani schopný někam zajít děkuji předem za odpověď... Veronika

A také poslední dobou nikdo v jeho okolí nedělá nic správně. Myslím si že by si přál aby se činnosti dělali tak je dělal tatínek, byl to velmi šikovný vorkoholik, ale ani sám toho není schopen. A poté se pak zlobí na mě na sebe na všechny kolem sebe. Brzo bude výročí umrtí a já už si nevim rady jsem unavená vyčerpaná. na dvě domacnosti jsem da se říct sama do toh psychický tlak z toho že bych mela vše chápat vše stíhat a do toho chodit ještě do dvou prací. A do toho ještě přišel v únoru op práci a stále si žádnou nenašel. A kdo pochopí mě prosím poraďte mi nějak.

Dobrý den, před necelým rokem zemřel příteli tatínek o kterého jsem se starala do poslední chvíle, jelikož jsem zdravotní sestra. S přítelem jsem spolu byli teprve krátce kdy mě seznámil s rodiči a asi měsíc na to začal celý kolotoč s jeho tatínkem. Měl HCC žlučových buněk takže to bylo velmi rychlé. Pro tatínka jsem zařídila veškerou možnou dostupnou péči v české republice a když už se vědělo že mu není pomoci tak jsem se o něho starala v domě kde se narodil a také tam chtěl zemřít a tak se také stalo. Po smrti tatínka by přítel uplně někdo jiný. Dřív byl sebevědomý, rozhodný, věděl si se vším rady, milý, hodný, nikdy na mě nekřičel a to byl také jeden z důvodu proč jsem se do něho zamilovala. Byla jsem totiž psychicky a fyzicky týrána a hůř snáším když se na mě křičí. A teď rok po úmrtí to stále není on a já se bojím že už nikdy nebude. Často se rozčílí kvůli hloupostem, dopodrobna rozebírá nedůležité věci, skoro se nesměje a velmi často na mě křičí a má u toho ten agresivní výraz...

Část 2
Rikal mi jak ja jsem jina nez ostatni a ikdyz to zni jako klise, verim tom7 protoze i po tom vsem, mi rika veci narovinu, ikdyz nejsou zrovna líbivé.
Ja vim, ze vetsina ho nazve suknickarem a at se na nem vykaslu, ale ja proste nemuzu nebo aspon dokud nezkusim vse.
Precetla jsem si clanek, cituji:

I ten sebevětší sukničkář se může změnit! Podle psychologa stačí, když najde emoční korektivní zkušenost. Co tenhle odborný název představuje? Pokud dotyčný zažil v minulosti ve vztahu nějaké zásadní zklamání, které si s sebou stále nese, stačí, když ho nová partnerka „překryje“ pozitivním prožitkem a zkušeností v obdobné situaci.

Nevim co si mam predstavit pod pozitivnim prozitkem a zkusenosti v obdobne situaci. A hlavne jestli tomu tak opravdu je? Prosim vas o kazdickou radu. Predem dekuji za odpoved Nikola

Dobrý den,
moje sestra si našla pritele, znam ho uz z drivejsi doby ale nekolik let jsme se nevideli. Az ted diky sestre. Bohuzel jim to spolu nevyslo a my jsme si zacli rozumet az jsme se dali dohromady. Bohuzel ne na dlouho. Rekl mi ze se nedokaze zamilovat a ze se boji ze ja mu reknu ze ho miluji a on mi to nedokaze oplatit. Brecel mi, ze ho to mrzi (zrovna si myslim, ze neni chlap co by breceni mel na denim poradku}. Nerekl mi nikdy krive slovo. Když jsem se ho ptala v cem je problem, rekl mi ze mel v mladi holku, ktera ho opustila kvuli jinemu a od te doby se nezamiloval a neveri zenam. Proto jsem zjistila, ze je hodne na holky. A proto se ptam prosim vas, jestli jde takovyhle clovek zmenit, jestli se mu da pomoct? Mam ho rada nechci o nej jentak prijit a chtela bych nejdriv vycerpat vsechny moznosti nez to vzdam. Část 1.