Franz Urtlauf se narodil 16. dubna 1824 jako syn chudého pláteníka v Šumperku a nic nenasvědčovalo jeho kněžské kariéře. Měl se po otci věnovat řemeslu. Rozhodl se však jinak a v roce 1848 byl vysvěcen na kněze.
„Kněžské svěcení přijal v olomoucké katedrále z rukou tehdejšího olomouckého arcibiskupa, kardinála Maxmiliána Josefa Sommerau-Beckha,“ sdělil archivář z Arcibiskupství olomouckého Vít Němec.
V duchovní službě pracoval ve Vízmberku, dnešní Loučné nad Desnou, a v Sobotíně, pak také jako první profesor náboženství na zemském gymnáziu v Šumperku.
Po dostavbě nového farního kostela v Bedřichově u Oskavy se stal tamním prvním farářem. Na arcibiskupství si ho vyžádala obecní rada. Na poslední roky aktivní služby se vrátil do Sobotína, kam si ho podobně jako do Bedřichova vyžádali radní. V roce 1896 se odebral na odpočinek, usadil se v rodném Šumperku.
„Byl po celý život velmi šetrný a skromný, proto nashromáždil velké jmění, ze kterého přispíval na dobročinné účely,“ napsal o šlechetném faráři Drahomír Polách v Toulkách Šumperskem.
Obřím darem všem vyrazil dech
Proto mohl Urtlauf přispět tehdy neuvěřitelnou sumou třicet tisíc zlatých na stavbu městského chudobince, který po dokončení sloužil i jako špitál pro nevyléčitelně a dlouhodobě nemocné chudé lidi.
Pro srovnání – jeden z tehdy nejbohatších šumperských podnikatelů Eduard Oberleithner na stavbu chudobince věnoval „pouze“ pět tisíc zlatých.
„Urtlaufův dar doslova vyrazil všem dech,“ napsal Polách. Chudobinec měl být dokončen na počest 50. výročí panování císaře Františka Josefa I. v roce 1898. Jenže otevření se o tři roky zpozdilo.
Za velkorysý dar na jeho stavbu a další peníze věnované na dobročinné účely obdržel Urtlauf čestné občanství města Šumperka a také Sobotína. Byl oblíbený nejen jako mecenáš, ale i jako farář všude, kde působil. To vše mu přineslo další významná ocenění. Byl jmenován arcibiskupským konzistorním radou a papežským čestným kaplanem.
Šlo o významné čestné tituly. První z nich uděloval za zásluhy arcibiskup, druhý pak přímo papež, a to na žádost a doporučení prvně jmenovaného. V obou případech šlo o ocenění dlouholeté skvělé práce v duchovní službě nebo další mimořádné zásluhy v církvi.
„Titul papežský čestný kaplan znamenal, že jeho nositel měl právo užívat titul monsignore a jako viditelné znamení nosit černou kleriku s fialovým cingulem (pásem - pozn. red.),“ vysvětlil Němec.
V závěti odkázal chudým dalších čtyřicet tisíc
Nejvyšší vyznamenání ovšem Urtlaufovi udělil sám císař, v roce 1899 od něj získal Zlatý záslužný kříž s korunou.
Štědrý muž zemřel 13. dubna 1903 a spočinul na čestném pohřebišti šumperského hřbitova. Na poslední rozloučení dorazila spousta lidí nejen z jeho rodného města, ale také z dalších míst, kde působil.
„Smutečního průvodu se účastnilo žactvo, zástupci spolků, konfesí, starosta města, zástupci úřadů a mnoho dalších přihlížejících,“ psal tehdy dobový německý tisk.
Že své renomé nezískal nadarmo potvrdila mecenášova poslední vůle, v níž odkázal na provoz chudobince dalších čtyřicet tisíc zlatých.
24. prosince 2020 |
