Vydatnost pramenů je aktuálně v Olomouckém kraji podle Ondřeje Fatky z oddělení podzemních vod Českého hydrometeorologického ústavu silně podnormální.
„Mimořádně podnormální vydatnost byla dosažena především v povodí horní Moravy, západní části povodí Bečvy a části povodí Opavy,“ popsal.
Rovněž data webu InterSucho ukazují, že region je nyní jednou z nejsušších oblastí v České republice. Podle předpovědi počasí se navíc bude v nejbližší době situace spíše ještě dále zhoršovat, na mnohých místech tak sucho dosáhne až extrémní intenzity.
Michal Kulík z Mladých ochránců přírody, kteří na svém webu udržují databázi studánek, upozorňuje, že nynější situaci způsobují nejen přírodní vlivy, ale svou roli hraje i působení lidí.
„V celé republice je v dlouhodobém horizontu znatelný úbytek vody v hlubších vrstvách půdy. Je to výsledek jednak suchých zim, ale i změn v hospodaření zemědělců, například využívání velkých ploch polí, hutnění půdy či likvidace mezí a remízků. Dále také klimatické změny či lesní těžby,“ shrnul Kulík.
Podle něj si Olomoucký kraj ve srovnání s ostatními dlouhodobě zatím nestojí zcela nejhůře, ale ani nejlépe.
„My to jasně vidíme ve vzrůstajícím počtu vyschlých či pomalu vysychající studánek a mizejících pramenů,“ podotkl Kulík.
Řada míst je ve špatném stavu, některá zanikla
Úbytek zaznamenali i značkaři, kteří znají studánky v okolí turistických tras.
„Vyschl třeba pramen Peklo v Rychlebských horách na modré značce na Kovadlinu. Přitom tam byl dříve vybudován i přístřešek pro turisty. Pak ho však lesníci nechali odstranit a pramen vyschnout,“ posteskl si šéf šumperských a jesenických značkařů David Mičunek.
Zaniklých pramenů je v kraji mnohem víc, o mnohých se ani neví. „Ve stavu ohrožení je zhruba třicet procent zdrojů přírodní vody a každým rokem se procento zvyšuje,“ varoval Kulík.
„Pokud bude trend pokračovat, změní se voda ve velice žádanou komoditu. Její nedostatek bude mít obrovský dopad na přírodu, tedy krajinu, živočichy, rostliny a následně i lidi. Nejsem pesimista, ale měli bychom si vážit veškeré vody v přírodě a pomáhat při jejím zadržování v krajině,“ upozornil.
V regionu je několik stovek přírodních studánek, většina z nich je však ve špatném stavu. Některé pak už zcela zanikly, jako například Gilbertův pramen v Jeseníku. Celá studánka chátrá a z odpočinkové zóny se stalo nevzhledné místo. Místo nechal postavit Angličan Thomas Marley Gilbert, který se ve městě léčil, na památku svého nočního dobrodružství, kdy byl přepaden lázeňským sluhou.
Podobný osud potkal třeba i Emmelův křišťálový pramen v České Vsi, po němž na místě zbyla jen rezavá trubka. Vyschl rovněž pramen kaple sv. Otýlie u Prostějova, jenž byl v minulosti považován za zázračný. Dnes už po něm nic nezbylo.
Přírodní prameny jsou přitom důležité z mnoha důvodů. „Zvlhčují vzduch, tedy i ochlazují, je to zdroj vody a osvěžení pro živočichy, pomáhají vytvářet krajinný ráz a též uchovávají kulturní tradice oblasti,“ vyjmenoval Kulík.
Pomáhat s udržováním studánek může kdokoli
Na obnově a záchraně pramenů se přitom může podílet kdokoliv. Podle Kulíka je důležitá třeba péče o jejich okolí a nenápadný dohled.
„Vhodné je i předávání historie mladším generacím tak, aby si zapamatovaly, kde studánka byla, jak vypadala a proč je důležitá. K tomu slouží i různé lidové rituály, jako je například křtění či svěcení studánek, jejich otevírání a zavírání. Záleží jen na lidech,“ předestřel.
O stavu studánek se zájemci mohou dozvědět na webu Mladých ochránců přírody eStudánky. Také se mohou stát jejich patrony, starat se o ně a průběžně informovat o nynějším stavu či obnově. Mnohé prameny se totiž stále dají zachránit.
Obnovit se nedávno podařilo například historický portál s pitnou vodou v areálu olomoucké fakultní nemocnice. Ačkoliv se již nejedná o přírodní pramen, slouží jako místo k oddychu v nově vzniklé odpočinkové zóně pod dětskou klinikou.
„Napojení obnoveného portálu společenského pramene na areálový rozvod pitné vody umožní návštěvníkům v parných letních měsících osvěžení a občerstvení,“ okomentoval novinku Martin Bernard, ředitel pro vodárenské aktivity společnosti Veolia, která se na rekonstrukci místa podílela.
Společenský pramen z počátku 19. století v minulosti podle katalogu Národního památkového ústavu sloužil jako odpočinkové místo pro cestovatele na někdejší poutní cestě. Při obnově odborníci dbali na použití původních kamenů a zachování originálního vzhledu.
