Loni se v regionu stalo také 45 případů pohlavního zneužití a sedmnáct případů dětské pornografie a zneužití dítěte. Odborníci upozorňují, že pouze pět procent znásilněných se přitom odhodlá zločin oznámit.
Oběti se častěji obracejí i na organizace, které jim pomáhají. „Zatímco v roce 2020 nás kontaktovalo 109 klientek, které zažily sexuální násilí, loni jich bylo 162. Jedná se meziročně o téměř padesátiprocentní nárůst,“ popsala vedoucí sociálních a právních služeb organizace ProFem Naďa Gubová.
Většina případů se však podle ní neřeší v trestněprávní rovině. Dodala, že rozhodnutí, zda oběť zločin nahlásí na policii, často záleží na podpoře okolí a na tom, s jakou reakcí se setká.
„Obecně nejsou ideální. Často dokonce devastující, když oběti nevěří, celý čin bagatelizují nebo dokonce svalují vinu na ni samotnou,“ popsala Gubová.
Podle specialistů nelze jednoduše určit, zda za tento nárůst mohou osvětové kampaně, které oběti motivují, aby trestný čin nahlásily, nebo jde o zvyšující se agresi ve společnosti.
„Lidé se více osmělují k tomu, aby řešili případy znásilnění. Mohli jsme to například vidět v některých mediálně známých kauzách, kdy se ozvala spousta lidí, kteří našli sílu přijít se svým příběhem. I nám se svěřují ti, kdo zažili znásilnění, a říkají, že je to díky tomu, že se téma ve společnosti hodně otevřelo,“ popsala manažerka kampaně Chce to souhlas Irena Hůlová z české pobočky organizace Amnesty International.
Z psychologického hlediska je boření těchto tabu pro oběti důležité. „Toto je zrovna případ, kdy je i dobré o tom mluvit, bořit tabu a šířit povědomí o tom, že existuje sexuální násilí. Věci, o kterých se nemluví, často vyvolávají úzkost. Šíření povědomí o problému je ten správný směr,“ upozornil olomoucký psycholog Lubomír Smékal.
Roli zřejmě sehrál i covid
K většími počtu případů sexuálního násilí zřejmě podle expertů přispěla i situace za koronavirové pandemie.
„Podle výzkumů z České republiky i ze zahraničí víme, že během pandemie stouplo domácí násilí až o padesát procent. Dá se předpokládat, že sexuální násilí také. Často se totiž děje doma, padesát procent znásilnění spáchá partner nebo manžel. To, že oběti musely být s pachateli zavřené doma během covidu, často vedlo k vystupňování násilí,“ vysvětlila Hůlová.
Důvodů, proč se oběti mnohdy neodváží s problémem svěřit, je hned několik.
„Paradoxně se někdy cítí provinilejší než útočník. U sexuálního násilí se navíc kombinuje stud a určité tabu ve společnosti. Pokud je navíc pachatelem osoba blízká, tak oběť má často silný pocit viny, dokonce takový, jako by se na tom skutku sama podílela. Často to tak bývá například u nezletilých. Děti bývají vedené k tomu, že jejich rodiče jsou ti, kdo vědí, co je správné. Pokud pak však dojde k nějakému takovému činu ze strany rodiče, oběť se tomu pak většinou neprotiví,“ popsal Smékal.
Znásilnění experti považují za jeden z nejvíce zraňujících trestných činů. „Setkal jsem se s oběťmi, kterým se s tím nepodařilo smířit velmi dlouhou dobu, nebo vůbec. Obecně ale záleží na osobnosti člověka. Jsou samozřejmě i tací, kteří se s tím vyrovnají rychle, těch je ale méně,“ popsal Smékal.
Pokud se znásilnění rozhodnou vyhledat odbornou pomoc, mohou se obrátit na jednu ze specializovaných organizací, například ProFem nebo Persefona. V Olomouci také funguje například Bílý kruh bezpečí.
„Pokud chtějí situaci nahlásit na policii, je dobré vědět, že mohou mít s sebou osobu blízkou jako doprovod, a také, že od začátku letošního roku mají právo na bezplatné právní zastoupení,“ poradila Hůlová.
Mezi poslední medializované případy znásilnění v Olomouci patří muž z Mongolska, který v Olomouci znásilňoval ženy z komunity bezdomovců. Krajský soud ho letos potrestal devíti lety vězení.
Další otřesnou kauzou pak byl útok recidivisty, který na jaře 2020 na okraji Olomouce znásilnil a poté sekerou a nožem zabil cyklistku, která předtím odmítla jeho nabídku k sexu. Soud mu vyměřil 25 let vězení.
