Můžete celou událost popsat?
Nehoda se stala přímo přede mnou. Bylo to ráno v sobotu 16. července. Já byla ještě trochu ospalá, když najednou vidím, jak ze zatáčky v protisměru vyletělo auto. Hned mi bylo jasné, že to nedopadne dobře. Řidič tu situaci řešil tak, že strhl kola, vůz postavil napříč cesty a zabrzdil. Auto se pak začalo kutálet přes střechu a zastavilo bokem přímo proti mně. Štěstím v neštěstí bylo, že auto bylo hodně zdemolované, respektive, že u řidiče byly roztržené dveře, část dveří úplně chyběla. Díky tomu jsem se ke zraněnému muži dostala.
Záchrana z hořícího auta |
Havarovaný vůz začal hned hořet?
Než jsem k němu došla nebo doběhla, ani nevím, se vzňala zadní část auta a plameny se postupně přesouvaly dovnitř. Původně jsem si myslela, že řidič bude při vědomí, že mu jenom pomůžu vylézt ven. Ze začátku jsem na něj proto křičela, ať mi pomůže. On však nereagoval. Ležel na sedačce, která byla vylomená. To, že žije, jsem ale věděla určitě.
Musela jste za zraněným dovnitř auta?
Ano, musela jsem mu odepnout pás, protože byl připoutaný. Pak jsem mu srovnala ruce a nohy a za oblečení ho tahala ven. Nešlo ho ale pořádně chytit a byl hodně těžký. Nakonec se mi ho nějak podařilo z auta dostat a odtáhnout ho kousek vedle. Pak jsem vytočila záchrannou službu a zřejmě v ten okamžik auto vybuchlo.
Pohled MF DNESZachránkyně mladého řidiče nejdříve o svém činu příliš mluvit nechtěla. A i když s rozhovorem nakonec souhlasila, bylo znát, že se jako hrdinka vůbec necítí. Naopak jen slova chvály má pro záchranáře či operátorku pohotovostní linky a další lidi, kteří jí přispěchali na pomoc. Byla to však ona, kdo vlezl za zraněným do hořícího auta. |
Co následovalo?
Byl tam od toho hořícího auta hrozný žár, takže jsem zraněného nejprve odtáhla dál. Položila ho do stabilizované polohy a snažila se mluvit se záchrankou. V místě byl ale špatný signál, takže bylo hůř slyšet. To už k nehodě přijelo auto se dvěma muži. Jeden začal dělat zraněnému masáž srdce podle pokynů, které mi říkala operátorka do mobilu, se druhým mužem jsme se snažili řidiči zastavit krvácení. Pak si ho už převzala záchranka, která na místo dorazila během chvilky. Hrozně se mi ulevilo. Záchranáři měli se zraněným plné ruce práce, ale byli skvělí, stejně tak jako ti dva muži. Neznám je, všichni jsme odjeli, hned jak jsme mohli. Ráda bych poděkovala operátorce na telefonu, byla vážně oporou, moc mi pomohla.
Vraťme se ještě o několik okamžiků zpět. Co se člověku honí hlavou, když vidí zraněného v autě, které začíná hořet, rozmýšlí se, zda do vozu vlézt?
Vzpomínám si, že jsem byla ráda, že vidím hořet benzín všude kolem auta, že ho tedy asi v nádrži už moc nezbylo a snad vůz nevybuchne, bylo to hodně hloupé. Strach jsem ale samozřejmě měla. Celou dobu jsem si však říkala, že rodičům toho řidiče nemůžu říct, že jim uhořel syn. Všechno se to ale odehrálo hrozně rychle a asi jsem měla víc štěstí než rozumu.
Dá se vůbec popsat ten pocit, zachránit někomu život?
Nevím jak to přesně říct. Každopádně jsem hrozně ráda, že jsem byla schopná to udělat. Snad jsme tomu mladému muži dali šanci.
Pohled profesionálních záchranářů„Při zásazích u dopravních nehod se často setkáváme s tím, že mnoho řidičů z ostatních aut ani nezastaví a raději předstírají, že si ničeho nevšimli. Paní řidička si tak zaslouží velké uznání a pochvalu za to, že navzdory nebezpečné situaci neváhala a pomohla, protože zraněnému řidiči tím bezpochyby zachránila život. I na místě zasahující posádka záchranářů vyjádřila obdiv nad její odvahou, rychlou reakcí a vůbec celkovým přístupem. Její čin stojí nejen za povšimnutí, ale i za ocenění.“ Petr Hubáček, ředitel Zdravotnické záchranné služby Olomouckého kraje |
