Proti vynucenému očkování jsou mimo jiné někteří ředitelé velkých nemocnic. Například šéf olomoucké fakultní nemocnice Roman Havlík. V největším špitále regionu je nyní naočkováno 77 procent personálu.
„Současný stav považuji za dostatečný, neboť část již covid prodělala. Každý zdravotník má dostatek informací a může se svobodně rozhodnout,“ sdělil Havlík.
Neočkovaní podle něj nejsou problémem, jelikož se při každé další koronavirové vlně stav v nemocnici zlepšuje.
Naopak zastánkyní povinné vakcinace je třeba předsedkyně sdružení praktických lékařů Olomouckého kraje Jarmila Ševčíková.
„Dává to smysl. Proti žloutence typu B jsme taky všichni povinně očkováni. Zdravotník musí být zodpovědný vůči svým pacientům, aby na ně nepřenesl infekci, ale také vůči sobě i vlastní rodině, aby nemoc nedonesl domů,“ řekla.
Shoda panuje na následcích
Na některých dopadech povinného očkování se ale oba shodnou. Podle Havlíka nelze vyloučit, že by jistá část zdravotníků odešla, zatím ale fakultní nemocnice nemá odhad, kolik by jich v jejím případě mohlo být a jak moc by to ohrozilo provoz.
Také Ševčíková připouští, že by nařízení pravděpodobně ovlivnilo síť praktických lékařů, kterých je v kraji přes tři stovky.
„Je dost možné, že by někteří kvůli tomu odešli, což samozřejmě může destabilizovat systém,“ předpovídá.
Proočkovanost zaměstnanců sítě nemocnic provozovaných v kraji holdingem Agel, tedy přerovské, prostějovské, šternberské a jesenické, se blíží k osmdesáti procentům. V Nemocnici Šumperk je pak aktuálně naočkováno zhruba o deset procent méně.
„Nejvíc je jich mezi těmi, kteří se dostávají do kontaktu s pacienty. U farmaceutů máme proočkovanost 100 procent, mezi lékaři a sestrami dosahuje 71. O něco nižší je bohužel u pomocného ošetřovatelského personálu, tam je to zhruba 61 procent,“ shrnula mluvčí šumperské nemocnice Hana Hanke.
Statistika proočkovanosti praktiků není k dispozici, podle Ševčíkové ale bude kopírovat celkový stav u lékařů, který se pohybuje na úrovni necelých 89 procent.
Část zdravotníků se odvolává na protilátky
Důvody, proč se zdravotníci nechtějí očkovat, jsou různé. Nejčastěji se odvolávají na protilátky.
„Poukazují na to, že si onemocněním v uplynulých měsících prošli. Zatím tak spoléhají na získané protilátky a pravidelně podstupují testy na jejich měření. Přesto věříme, že se i tito zaměstnanci později nakonec naočkovat nechají,“ nastínila Hanke.
To je ale podle Ševčíkové špatně, neboť před očkováním není doporučeno protilátky vyšetřovat.
„Zatím totiž není stanovena jejich bezpečná hladina, při které bychom mohli říct, že před onemocněním ochrání,“ uvedla Ševčíková.
Lidem s vyššími protilátkami podle ní maximálně hrozí, že budou mít silnější nežádoucí účinky, jako je zvýšená teplota nebo bolesti svalů a kloubů.
„Nejsou ale závažné a rychle odezní. Navíc choroba nemůže být nikdy šetrnější než očkování. Když člověk prodělává akutní virové onemocnění, je to pro organismus větší zátěž,“ podotkla Ševčíková.
Názory na očkování se pořád různí
I přesto mají někteří zdravotníci na očkování a jeho funkčnost rozdílné názory. Ševčíková to přičítá tomu, že se k němu vyjadřují lidé z oborů, které k tomu nejsou kompetentní.
„Vyjadřovat by se měl pouze ten, kdo je k tomu povolán. Názorů je pak moc a nikdo se v tom moc neorientuje,“ zdůraznila Ševčíková.
Povinné očkování proti covidu se má týkat lidí nad šedesát let a vybraných profesí, které mají větší riziko nákazy. Jde tedy především o zdravotníky, pracovníky v sociálních službách, hasiče, policisty, strážníky nebo celníky. Tyto skupiny se podle nové vyhlášky musí nechat naočkovat od března.
Zda to tak nakonec bude, ale ještě není zcela jisté, někteří členové nově nastupující vlády totiž vynucenou vakcinaci starších lidí označují za diskriminační a chtějí usilovat o její zrušení. Povinnost pro vybrané profese by zase nechali na rozhodnutí oborových organizací.
