Patrně „nejdražším“ pacientem byl loni v regionu šedesátiletý hemofilik, jehož léčba stála více než 26,5 milionu korun. Vyplývá to z údajů, které každoročně zveřejňují zdravotní pojišťovny. Muž, který trpí poruchou srážlivosti krve – dědičným nedostatkem faktoru VIII, byl klientem České průmyslové zdravotní pojišťovny (ČPZP).
Ta za deset svých nejnákladnějších pojištěnců v roce 2016 uhradila přibližně 159,5 milionu korun. Muž z Olomouckého kraje byl přitom až jejím druhým nejdražším klientem. V čele nepříjemného žebříčku byl dvanáctiletý chlapec z Královéhradeckého kraje, který stejně jako pacient z Olomoucka trpí těžkou formou hemofilie. Jeho léčba přišla ČPZP na 48,6 milionu korun.
„Náklady na léčbu nejnákladnějších pacientů mají rostoucí tendenci. Ještě v roce 2014 jsme vynaložili na léčbu dvaceti nejnákladnějších pacientů 156,7 milionu korun, tedy částku, která nám loni pokryla prakticky jen náklady na léčbu desítky takových pacientů,“ uvedla mluvčí ČPZP Elenka Mazurová.
Konkrétně hemofilie se léčí dodáním chybějícího srážecího faktoru přímo do krve. To zabraňuje mimo jiné spontánnímu krvácení do kloubů, které je běžné právě u těžkých hemofiliků. Opakované krvácení klouby vážně poškozuje, což může vést až k trvalé invaliditě. Oproti předchozím generacím pacientů mají ti dnešní díky dostupné a kvalitní léčbě menší kloubní postižení a také se dožívají vyššího věku.
Nejnákladnější částí drahé léčby jsou speciální léky
Když pojišťovny mluví o „nákladných“ pacientech, mají na mysli ty, u nichž roční výdaje na léčbu přesáhnou patnáctinásobek průměrných nákladů. Jak pojišťovny, tak zdravotnická zařízení potvrzují, že naprostou většinu nákladů na léčbu představují právě ceny léků.
Například ve Fakultní nemocnici Olomouc byl loni nejdražším pacientem muž, kterého tamní hematoonkologové léčí přípravkem Soliris. To je lék pro nemocné paroxysmální noční hemoglobinurií, což je vzácný druh anémie, tedy chudokrevnosti.
„Hodnota poskytnutých výkonů byla vcelku minimální, téměř veškeré náklady spojené s jeho léčbou jsou vázány na hodnotu léčivého přípravku. Celkem jeho léčba přišla na zhruba 8,7 milionu korun,“ popsal mluvčí nemocnice Adam Fritscher. V nákladnosti pak ve fakultní nemocnici následují pacienti, kteří se léčí na I. interní klinice s diagnózou plicní a arteriální hypertenze.
„Hodnota jejich roční léčby se pohybuje v rozmezí od 4,5 do 7,5 milionu korun, opět zejména vzhledem k ceně léčiva. Totéž lze říci také o pacientce léčené na dětské klinice s diagnózou cystická fibróza – náklady asi 5,6 milionu tvoří opět především cena za léčivý přípravek Kalydeco,“ doplnil Fritscher.
Částka, kterou za svých dvacet nejnákladnějších klientů loni zaplatila největší Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP), přesáhla 306 milionů. Nad hranici 300 milionů se dostala teprve potřetí v historii. Více dala VZP za péči o dvacítku nejdražších pacientů pouze v roce 2016.
Třistamilionová hranice přitom loni padla i navzdory tomu, že nejdražší klient vyšel VZP na „pouhých“ 25,7 milionu korun. Pouhých proto, že například v roce 2015 stála péče o nejnákladnějšího pacienta přes 55 milionů. Souhrnná platba za dvacítku nejdražších však tehdy byla přesto o 15 milionů korun nižší než loni.
„Potvrzuje se tak následující trend: zatímco mnohdy astronomická suma, kterou dá pojišťovna v daném roce za nejdražšího jednotlivce, je víceméně otázkou náhody, náklady na větší skupinu drahých pacientů, kde vzhledem k jejich většímu počtu již nehraje náhoda takovou roli, postupně rostou,“ poznamenal mluvčí pojišťovny Oldřich Tichý.
Nejvíc stojí onemocnění krve, srdce, plic, mozku či jater
Stejně jako v posledních letech i loni byl nejdražším klientem VZP hemofilik, tentokrát z Pardubického kraje. Hemofilici jsou i na druhém a třetím místě pomyslného žebříčku za loňský rok. Dále nechybí různé metabolické poruchy či plicní arteriální hypertenze.
V Olomouckém kraji byl loni nejdražším klientem VZP muž s onemocněním krve, za jehož léčbu VZP vydala 9 milionů. Mezi deseti nejnákladnějšími pacienty z regionu byli také lidé s onemocněním srdce, plic, mozku nebo jater, a to ve věku od novorozence do 70 let.
To, u které ze sedmi českých zdravotních pojišťoven je člověk pojištěný, nehraje při mimořádně nákladné péči roli. Díky systému přerozdělení se prostředky na nákladné zdravotní služby čerpají ze zvláštního společného účtu, do něhož přispívají pojišťovny a stát. Z tohoto účtu lze pokrýt až 80 procent nákladů.
„Solidární systém zdravotního pojištění má smysl, neboť díky němu jsou pojišťovny schopny uhradit péči jednotlivci i ve výši několika desítek milionů korun,“ řekla ředitelka zdravotnického odboru Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR (ZPMV) Ivana Cimalová.
Tato druhá největší pojišťovna zaplatila za léčbu pěti svých nejnákladnějších klientů 52,6 milionu korun. Nejdráž ji přišla 49letá žena trpící atypickým hemolyticko-uremickým syndromem, což je rovněž vzácné a život ohrožující onemocnění krve. Její roční léčba stála přes dvanáct milionů korun.
