Na dvouletém projektu zkoumání půdy a hub z lesů na Jesenicku a Olomoucku, které mají ve správě Arcibiskupské lesy a statky Olomouc (ALSOL), se podílí odborníci z brněnské Mendelovy univerzity, Vysokého učení technického (VUT) a také z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti.
„Nyní dokončují sběr vzorků, kterých bude celkem zhruba pět stovek z přesně vytipovaných lokalit v okolí Vápenné na Jesenicku a Domašova na Olomoucku, které byly vyhodnoceny jako nejvhodnější oblasti pro získání objektivních výsledků,“ uvedla mluvčí ALSOL Dagmar Málková s tím, že pomohla i místní znalost lesníků, kteří navíc posléze závěry vědců využijí při své práci.
Vzorky totiž musí být odebírány na místech, která nesmí být ovlivněna podložím či jinými faktory, než jsou imisní spady.
„Ve vybraných lokalitách jde vždy v několika bodech o zhruba půl litru hrabanky a svrchní minerální půdy, kde jsou předpoklady nejvyšších koncentrací potenciálně nebezpečných látek získaných z imisí. Materiál pak putuje k analýze do laboratoře,“ popsal Martin Valtera z Mendelovy univerzity v Brně.
V případě hub vědci nasbírané kusy důkladně očistí, vysuší a poté namelou, další na řadě je mikrovlnný rozklad hmoty. Takto připravené vzorky jsou poté analyzovány pomocí atomového absorpčního spektrometru, který změří jejich přesné prvkové složení.
Předběžné výsledky už naznačují problém s kadmiem
Zacíleno je především na těžké kovy, zejména kadmium, olovo, měď či zinek. Poslední dva zmíněné kovy jsou sice takzvaně esenciální, což znamená, že je lidské tělo pro správnou funkci potřebuje, ovšem v nadměrných koncentracích způsobují zdravotní problémy.
„Některé těžké kovy jsou také karcinogenní. Pokud bychom našli v houbách extrémní hodnoty, měli bychom houbaře upozornit, že není vhodné, aby je v rizikových oblastech pravidelně sbírali a jedli,“ doplnil Václav Pecina z VUT.
Doposud získané výsledky podle něj naznačují, že problematické může být zejména kadmium, které ve sledovaných houbách pravidelně překračuje uznávané hygienické limity.
„Právě kadmium je přitom řazeno mezi nejtoxičtější těžké kovy. Avšak konkrétní výsledky budeme mít až po ukončení studie,“ doplnil Pecina. Zároveň podotkl, že i zdánlivě nedotčená příroda může být zamořena imisními spady.
„Chceme upozornit na to, že i v oblastech působících opravdu panensky může docházet ke kontaminaci kvůli atmosférickému znečištění, které dokáže putovat na značné vzdálenosti. V tomto případě jde především o proudění průmyslového znečištění z Ostravska a z průmyslových oblastí Polska, zdroje mohou být ale i na Pardubicku nebo Královéhradecku,“ shrnul vědec.
„Škodlivost“ smrků je způsobena čištěním vzduchu
Těžké kovy se do hub a půdy dostávají jako plynné či prachové znečištění nebo v kapalné podobě spolu s deštěm a sněhem.
„V horských lesích navíc zvyšují zátěž prostředí prachem a chemikáliemi nasycené mlhy, které jsou zde velmi významným zdrojem srážek. Tyto lesy zvládají doslova vyčesávat velké množství vody z atmosféry, filtrují vzduch a zachytávají prachové částice a potenciálně rizikové prvky, například těžké kovy, které pak z jehlic putují dále do půdy,“ nastínil Radek Novotný z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti.
Podle charakteru podloží se poté rizikové prvky mohou buď pevně zafixovat do půdních částic, nebo se rozpustit ve vodě a zapojit do koloběhu látek v půdě. Ty pak následně spolu s důležitými živinami mohou být přijaty kořeny stromů a podhoubím hub, nebo se naopak mohou proplachovat a být zdrojem kontaminace podzemních vod.
Novotný upozornil, že jedním z nejvýznamnějších druhů stromů, který má vysokou schopnost zachytávat látky z ovzduší, je v horských oblastech dominantní smrk.
„Bohužel u nás panuje negativní představa o smrku, že pouze okyseluje prostředí a postupně přispívá k degradaci lesních půd. Ale je to dané právě tím, že je to stálezelená dřevina, která čištění vzduchu od znečištění a prachu provádí celoročně,“ nastínil.
„Díky tomu, že povrch jehlic je tak obrovský, je schopnost smrku zachytávat a čistit vzduch opravdu enormní. V porovnání s opadavými stromy, které podobně zachytávají látky z ovzduší jen během jejich vegetační sezony, je ten rozdíl třeba několikanásobný,“ dodal Novotný s tím, že výsledkem je pak výrazně vyšší podíl potenciálně rizikových látek v půdě tam, kde rostou převážně stálezelené druhy stromů, jako je právě smrk.
8. června 2020 |
