„Nyní osmaosmdesátiletý umělec se nesměl v době vrcholícího komunistického režimu veřejně prezentovat, neboť nabádal ke kritickému zamyšlení se nad minulostí,“ uvedl Tomáš Kasal z MUO.
Malíř zachytil život lidí za totality, masovou psychózu, manipulaci, propagandu i hrozivou atmosféru nejasného nebezpečí. „To vše v době, kdy se maďarská společnost ještě nevyrovnala s traumatem holokaustu či krvavě potlačené protisovětské revoluce v roce 1956,“ řekl Kasal.
Zmíněný kontroverzní obraz skončil v soukromé sbírce v Itálii, sám Lakner v 70. letech emigroval do Německa.
„Tato výstava je přehledová, retrospektivní, navázaná na sbírky Muzea umění Olomouc – Středoevropského fóra. Většinu z prezentovaných děl představují malby, přirozeně je však doprovází i kresba či autorská kniha, i těch nových – součástí expozice je také projekční sál, v němž prezentujeme autorovu videoartovou produkci,“ upřesnila kurátorka výstavy Barbora Kundračíková.
Středoevropští autoři
Galeristé navíc upravili stálou expozici Století relativity, v níž budou dočasně figurovat nejen Laknerova díla, ale také práce středoevropských osobností, Daniela Fischera, Danuty Urbanowicz, Daniela Pitína či Daniela Balabána.
„Máme tendenci podceňovat tvorbu autorů středoevropského a východoevropského původu, případně ji opomíjet. Lakner ale patří ke globálním umělcům. Jeho tvorba sahá od rané figurativní malby přelomu 50. a 60. let přes hyperrealismus a fotorealismus až ke konceptuálním projektům. Paralely lze vidět v díle Milana Knížáka či Jiřího Valocha. Je příkladem autora, který obraznost dokáže zobecnit, rozvíjet v rámci historických či literárních konotací – odtud reminiscence Duchampa, Leonarda či Paula Celana,“ upozornila Kundračíková.
„Odlišné stylové tendence či témata se v jeho tvorbě nevylučují, naopak – navzájem se rozvíjejí a obohacují,“ dodala kurátorka.
Lakner vystavoval na Benátském bienále v letech 1972, 1976, 1990 či v roce 1979 na Bienále v Sydney.
„V roce 1976 obdržel Cenu německých kritiků a v roce 1998 nejprestižnější maďarské státní ocenění za kulturu – Kossuthovu cenu. Jeho díla jsou ve sbírkách nejvýznamnějších veřejných sbírek včetně Neue Nationalgalerie v Berlíně, Museum Ludwig v Kolíně nad Rýnem, Hungarian National Gallery v Budapešti, Ludwig-Museum v Budapešti, Museum Boijmans Van Beuningen v Rotterdamu, Galeria degli Uffizi ve Florencii či Victoria and Albert Museum v Londýně,“ vyjmenoval Kasal.
„To, co činí Laknera jedinečným, je jeho stylová rozmanitost a popření osobního stylu. V tomto ohledu lze jeho tvorbu přirovnat k té Gerharda Richtera. Společným záměrem je konceptualizace malby a vytvoření ,panoramatického’ přehledu možných forem a způsobů vzniku obrazu,“ vysvětlil spoluautor výstavy Dávid Fehér, přední znalec maďarské neoavantgardy a autor zatím poslední Laknerovy monografie.
„Tato olomoucká výstava přináší komplexní přehled Laknerovy tvorby a odráží jeho nekonečné experimentování. To je jeden z důvodů, proč je název Infinitum mimořádně výstižný,“ upozornil ředitel Středoevropského výzkumného institutu pro dějiny umění (KEMKI) a kurátor Muzea výtvarných umění v Budapešti.
Nová publikace
Součástí výstavy bude i publikace propojující monografickou reflexi Laknerova díla se středoevropským kontextem výtvarného umění 2. poloviny 20. století.
„Kniha vyjde ve spolupráci s brněnskou galerií a vydavatelstvím Stará pošta během jara tohoto roku,“ uvedl Kasal.
Výstavní projekt vznikl za podpory Ministerstva kultury. „Připraven je ve spolupráci s Muzeem výtvarného umění – Maďarskou národní galerií v Budapešti a galerií MODEM Debrecen. Mezi zapůjčiteli figuruje řada veřejných institucí a soukromých sbírek,“ řekl Kasal.
