Samec lva berberského Šimon, který byl jedinečný v celosvětovém měřítku, neboť šlo o lva s největším počtem odchovaných mláďat na světě, uhynul v polovině února (psali jsme zde). Zahrada se teď chystá vytvořit nový chovný pár z Šimonova syna Thembiho a nové samice Ayo ze zoo v Nizozemsku.
„Jejich první mláďata bychom mohli očekávat už v příštím roce,“ přibližuje zooložka Jitka Vokurková, podle které bylo velmi obtížné vybrat vhodnou samici, jelikož světová populace lvů berberských je velmi malá.
Zoo nyní očekává, až lvice Ayo koncem dubna za samcem dorazí. „Teď jsou jí skoro dva roky a žije ve výběhu se svými rodiči a sestrou. S Thembim by u nás měla vytvořit nový chovný pár. Lvici dostaneme v rámci Evropského záchovného programu, což je projekt evropských zoologických zahrad,“ líčí zooložka.
Začleňování lvů do nového prostředí je přitom velmi individuální.
„Zpočátku je potřeba na to jít velmi pomalu. Zvířata například dáme do ubikací vedle sebe, aby si na sebe zvykla, zpočátku přes mříže. Navzájem se tak mohou cítit, slyšet a komunikovat spolu. Až po tomto sbližování pak mohou přijít do přímého kontaktu. Je to dlouhý proces,“ popisuje.
Lví matka bude dělat babičku
Existuje přitom i možnost, že si nový pár navzájem nesedne. Naštěstí jsou lvi velmi společenská zvířata a samotným jim moc dobře není. „Zatím se nám jejich sbližování vždy povedlo,“ říká chovatelka lvů s tím, že první mláďata by mohli očekávat už v příštím roce.
Na Svatém kopečku mají nyní odděleně samce Thembiho a jeho matku, dále starší samici Lilly.
„Zvažujeme, že bychom samici dali antikoncepční preparát, aby už nemohla mít mláďata a nedošlo k nechtěnému křížení, a připojili bychom ji k chovnému páru. Novým mláďatům by tak dělala babičku a nebyla úplně sama,“ říká zooložka.
Zoo má při shánění partnerky k dispozici mezinárodní evidenční systém, kde lze dohledat původ zvířat. „Obecně lze ale říct, že tito lvi jsou relativně hodně příbuzní s celou svou populací, která tu je. Ve volné přírodě byl totiž tento druh vyhuben a na světě je jen malá populace, která žije pouze v zoologických zahradách,“ vysvětluje Vokurková.
„Najít nějakého zcela nepříbuzného lva nebo lvici je dnes už téměř nemožné. Minimálně třeba ve čtvrté generaci se nějaké geny potkají. Snažili jsme se ale vyhledat takovou lvici, která bude co nejméně příbuzná a věkově dostupná k našemu samci. Na její narození jsme čekali dva roky,“ podotýká.
S novým samcem nepočítali
S novým samcem přitom v Olomouci vůbec nepočítali. „My jsme chtěli pokračovat v genech našich lvů, které jsou dobré a velmi pevné. Naše mláďata se rodila v dobrém stavu a naši dospělci opravdu vypadají jako praví lvi berberští,“ upozorňuje.
Narozená mláďata po čase putují do zoologických zahrad po celém světě. „Do volné přírody se vůbec nedostávají, tam totiž vyhynula proto, že tam už nemají vhodný prostor a podmínky. Lev berberský je druh, který se zachraňuje pouze v zahradách, abychom pak mohli například porovnávat tyto lvy s jinými druhy, které žijí v Africe,“ uvádí Vokurková.
Po smrtí Šimona byla jeho lví partnerka nešťastná. „Samice Lilly ho první dny stále hledala. I ve volné přírodě se ale stává, že zvíře o svého partnera přijde. Vždy se s tím ovšem vyrovná,“ říká zooložka.
Lev byl velmi přátelský, nedělal chovatelům žádné velké problémy. „K samici se choval pěkně. S věkem se ale chování u zvířat může měnit, teď ke konci tak byl Šimon například více nervózní, třeba kvůli tomu, že ho něco bolelo. My jsme se pro něj ale snažili dělat co nejvíce a od bolesti jsme mu ulevovali i léky,“ popisuje chovatelka.
Ošetřovatelé smějí ke lvům jen přes mříže
Podle ní se velké kočky v zoo běžně dožívají vysokého věku, kterého by se v přírodě obvykle nedožily. „Zpravidla umírají na nemoci, které jsou způsobené například právě vysokým věkem, jde třeba o problémy s ledvinami, klouby a podobně,“ vysvětluje.
„Ve volné přírodě v průměru tak čtrnácti let, v zoo mezi sedmnácti až dvaceti lety. Šimonovi bylo sedmnáct, dlouhodobě se ale léčil s artritidou,“ dodává.
Starost o lvy je specifická, protože velké kočky, ale třeba také medvědi patří mezi nejnebezpečnější zvířata chovaná v zoologických zahradách.
„Proto je vždy potřeba dodržovat mnoho opatření, aby se nic nestalo. Pokud už k něčemu dojde, je to většinou selhání lidského faktoru, že třeba člověk něco špatně zavře a podobně. Když je například potřeba vstoupit do vnitřní ubikace, je nutné, aby bylo zvíře zavřené ve venkovním výběhu za dalšími dvěma zábranami. Ošetřovatelé se ke lvům v zoo tak dostanou nejblíže přes mříže,“ upozorňuje chovatelka.
Tato obří kočka je přitom vždy velikým lákadlem pro návštěvníky. „Navíc lev je ve všech pohádkách králem zvířat, takže i pro děti je to velmi atraktivní, dominantní, velké a krásné zvíře. Myslím si, že je důležité, aby byl lev v každé zoologické zahradě,“ uzavírá Vokurková.
