Rodina prostějovského zastupitele Sonnenmarka, členové tamní sokolské organizace, část rodiny Steinerových a rodiče Bedřicha Seligera, který bojoval proti nacistům ve Svobodově armádě. Skupina lidí, kterou spojuje to, že byli kvůli svému židovskému původu nebo příslušnosti k Sokolu zavražděni nacisty v průběhu druhé světové války.
„Před 79 lety v období na přelomu června a července bylo více než 1 200 lidí židovského původu z Prostějovska donuceno nastoupit do transportů. Naprostá většina z nich byla ve vyhlazovacích táborech povražděna, a to včetně více než stovky dětí do patnácti let,“ nastínila Jana Gáborová, členka rady spolku Hanácký Jeruzalém, který za umisťováním kamenů stojí. Domů se po válce vrátilo jen 109 lidí.
Na Pernštýnské náměstí, kde jsou položeny kameny zmizelých za rodinu Steinerových, dorazil uctít jejich památku mimo jiné také izraelský velvyslanec Daniel Meron.
„I po více než sedmi dekádách, které uplynuly od holokaustu, je stále nutné mladým lidem připomínat, co se stalo,“ uvedl Meron.
Dlaždice, při jejichž čtení člověk vzdává úctu
Kameny zmizelých se pokládají většinou před poslední bydliště oběti a jsou to dlaždice z betonu s mosaznou destičkou, na které je text s údaji o dotyčném. K přečtení se musí člověk sklonit, čímž tak současně vzdává obětem úctu.
Zavražděné odpůrce fašismu nejprve připomněla v roce 2018 pamětní deska na hlavním nádraží v Prostějově, odkud v roce 1942 transporty vyjely. V následujícím roce se pak v ulicích města objevilo prvních jedenáct stolpersteinů, dalších třináct přibylo loni.
„Máme v plánu pokračovat i nadále. Čeká nás toho ještě hrozně moc, kdybychom se chtěli soustředit třeba jen na děti a každý rok umístili deset kamenů, tak máme práci na deset let,“ podotkla Gáborová.
Stolpersteine, tedy doslovně kameny, o které je třeba klopýtnout (pohledem) – si patentoval německý výtvarník Gunter Demnig v roce 1993. První byly uloženy v Kolíně nad Rýnem a v Berlíně. V Evropě jsou jich desítky tisíc, v Prostějově 36.
Lidé z nových kamenů● Robert Sonnenmark (1888–1942) – advokát, dlouholetý zastupitel a člen rady města. Byl deportován do sběrného tábora ve Štěpánově, prošel koncentračními tábory v Dachau a Buchenwaldu a zahynul v Osvětimi-Březince. ● Marta Sonnenmarková (1898–1944) – manželka R. Sonnenmarka. Deportována do Terezína a odtud do Osvětimi, kde zahynula. ● Mirjam Sonnenmarková (1932–1944) – dcera Marty a Roberta, kterou potkal stejný osud jako její matku. ● Josef Bukáček (1886–1942) – technický rada, ředitel prostějovské plynárny a vodárny, také člen Sokola II. Zahynul v Osvětimi. ● František Foukal (1882–1942) – prostějovský advokát a člen Sokola I, také okresní zastupitel a místopředseda Městské spořitelny. Byl vězněn v Olomouci, v Brně a nakonec v Osvětimi, kde zahynul. ● Jan Mládek (1881–1942) – zahradník, městský zastupitel, radní a starosta Sokola II. Deportován do Dachau, zahynul v Osvětimi. ● Max Steiner (1872–1942) – měl obchod s kůžemi a ševcovskými potřebami, zemřel v Terezíně. ● Štěpánka Steinerová (1882–1944) – manželka M. Steinera, zahynula v Osvětimi. ● Josef Steiner (1884–1942) – bratr M. Steinera. Byl vdovec, žil jen se svým synem Gustavem. Zahynul v Baranoviči. ● Gustav Steiner (1925–1942) – syn J. Steinera, jeho život rovněž skončil v Baranoviči. ● Ignác Seliger (1880–1942) – provozoval obchod s konfekcí a textilem. Byl deportován do Terezína, odtud do Baranoviči, kde zahynul. ● Anna Seligerová (1890–1942) – manželka I. Seligera. Deportována do Terezína a následně do Baranoviči, kde ji čekal stejný osud jako jejího manžela. |
