Na dva týdny starou večerní cestu od kamaráda z Lukavice nevzpomíná Jaromír Burďák snadno. Stále se mu při vzpomínce na nehodu třese hlas.
„Bylo asi tři čtvrtě na jedenáct večer a já vjížděl na hlavní silnici. Srovnal jsem se ve svém pruhu a v tu chvíli přijíždějící auto přejelo do protisměru a v podstatě čelně do mě narazilo,“ popisuje momenty před nehodou roztřeseným hlasem Burďák.
Vše se seběhlo během několika vteřin. „Bylo to ve velké rychlosti, já se s autem otočil, vystřelily airbagy a docela rychle jsem se vzpamatoval, až mě to samotného překvapilo. Žádnou bolest jsem necítil, přes rozbité sklo jsem ale viděl, že druhé auto hoří,“ vzpomíná tichým hlasem na situaci, kdy věděl, že jde někomu o život.
Okamžitě vystoupil z auta a běžel směrem k plamenům. „Otevřel jsem dveře toho auta a viděl jsem, že řidiči teče krev a visí na pásech. Byl v bezvědomí, já v tu chvíli nevěděl, jestli z hořícího auta tahám živého člověka nebo mrtvého,“ popisuje kritické momenty a na chvíli se odmlčí.
Muže se mu nakonec podařilo odpoutat a dostat ven. „Nešlo to snadno, i já měl totiž zraněnou ruku,“ říká Burďák a pokyne přitom sádrou, která stále zdobí jeho ruku.
Muže zachránil navzdory vlastním zraněním, ruku má v sádře
Zraněného muže pak přes celou silnici odtáhnul do příkopu a uložil jej do stabilizované polohy.
„Až potom jsem volal záchranku,“ dodává. To, že by při svém zásahu ohrozil i vlastní zdraví, si ani po dvou týdnech nepřipouští.
„Bylo to automatické, jediné, co mě v tu chvíli zajímalo, byl stav druhého řidiče. Jestli je v pořádku, jestli žije. Až když se začal pomalu probouzet, pocítil jsem velkou úlevu,“ vysvětluje Burďák. Celá situace na něj dolehla až mnohem později, ve chvíli, kdy volal mamince.
„Slzy, šok, nevěděla, co se stalo, brečela do telefonu. Hned potom ale přijela rodina za mnou,“ vysvětluje a dodává, že on sám se do nemocnice vydal až po skončení vyšetřování na místě nehody.
„Odvezl mě tam kamarád, měl jsem naštěstí jen nějaké pohmožděniny a dostal jsem sádru na ruku,“ usmívá se s odstupem času.
Dostal také hasící přístroj a starosta ho navrhne na cenu města
Jak dodává, při poskytnutí první pomoci mu pomohlo nejen vzdělání z autoškoly, ale i fakt, že jeho maminka pracuje jako zdravotní sestra.
„Člověk něco z toho během života pochytí,“ míní zachránce, kterému už poděkovala i rodina zachráněného muže.
„Volala mi jeho maminka a děkovala mi, to mě moc potěšilo,“ přiznal Burďák, který odpoledne za svůj čin dostal Čestné uznání za záchranu života. Převzal ho z rukou ředitele šumperských hasičů Martina Žaitlika.
„Popravdě si nemyslím, že bych si to ocenění nějak extra zasloužil. Konal jsem jen morální povinnost a to, co mi v tu chvíli přišlo na mysl,“ pronesl Burďák.
Podle Martina Žaitlika je ale třeba takovýto čin ocenit. „Bezpochyby svým pohotovým zásahem, kdy navíc sám nehodu nezavinil, zcela jistě zachránil lidský život. Za to mu patří uznání,“ řekl Žaitlik. Připomenul, že rozhodující bylo právě rychlé vyproštění zraněného muže.
„I když během několika minut na místě zastavili další řidiči, nepodařilo se jim auto uhasit. Ve chvíli, kdy k nehodě přijeli hasiči, už bylo celé v plamenech,“ upozornil ředitel hasičů, který statečnému mladíkovi předal jako dar i malý hasicí přístroj.
A i ten není možná posledním oceněním, kterého se muži dostane. „Osobně navrhnu pana Burďáka na cenu Stříbrný jehlan, které ve městě udělujeme za významné počiny,“ řekl starosta Mohelnice Pavel Kuba.
