Cinkání lžiček, tlumený hovor a vůně kávy se v pondělí ráno po patnácti letech vrátily do olomouckého Národního domu. Když se zdejší kavárna po sto letech v polovině minulé dekády zavírala, bylo to tisícovkám Olomoučanů líto. Není divu, že se zajímali, co se za tu dobu v jednom z nejvýznamnějších domů v metropoli změnilo.
"Tehdy to bylo větší a pěkné a teď je to menší, ale také pěkné," zhodnotili novou podobu jedni z prvních návštěvníků kavárny Dana a Stanislav Příkazští z Olomouce.
Když v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století zamířili do centra města, nikdy sem nezapomněli zajít na kávu nebo zákusek. "Kavárna tehdy byla rozlehlejší a zasahovala i do dnešní banky, která sídlí vedle. V rohu stál klavír, na který vždy někdo tlumeně hrál. Většinou byl problém najít volné místo k sezení, tak moc byla oblíbená," popisuje Stanislav Příkazský.
Jeho žena dodává, že jí zdejší prostor celá léta chyběl. "Když jsem seděla u těch velkých oken, měla jsem pocit sounáležitosti s Olomoucí. To jsem nikde jinde ve městě nezažila," popisuje.
Přestože se nový majitel kavárny Petr Otčenášek inspiroval její prvorepublikovou podobou, interiér nakonec zcela nekopíroval. Polstrování lavic v sedacích boxech u oken, které byly původně potažené látkou s květinovým vzorem, nahradil bílou koženkou. Naopak zelená tapeta je skoro stejná jako v předválečném období a původní jsou i lustry.
"Kavárna byla vždycky mou srdeční záležitostí. V mládí jsem tam často chodil. Později jsem se seznámil s novým majitelem Národního domu, slovo dalo slovo, a nakonec jsem se rozhodl provoz obnovit," popisuje Petr Otčenášek, který v budoucnu plánuje znovuotevřít i restauraci v prvním patře.
