Pro vítěze krajského kola, technický unikát ležící v srdci Jeseníků, hlasovalo 401 čtenářů, porazil tak o 170 hlasů i pro Hanou typické tvarůžky zastoupené jejich muzeem a cukrárnou vyrábějící z nich moučníky. Na třetím místě skončila ruční papírna s muzeem ve Velkých Losinách, která vyrábí proslulý ruční papír stále stejným způsobem už od konce šestnáctého století.
Výsledky hlasování o krajský unikátní turistický cíl zde |
Celostátní finále ankety odstartovalo v poledne (seznam krajských vítězů a samotné hlasování najdete zde) a potrvá do půlnoci 19. června. V krajském kole ankety čtenáři hlasovali od 30. května do 11. června a na výběr měli osm unikátních míst.
1. Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně
Jedinečné technické dílo, jehož stavba začala v roce 1978 a trvala 16 let, patří k nejnavštěvovanějším atrakcím regionu a stalo se symbolem pro přečerpávací vodní elektrárny. S provozem se mohou lidé seznámit na exkurzích, které ročně navštíví přes 40 tisíc lidí, stejné množství pak míří aspoň k horní nádrži, která se nachází ve výšce 1 350 metrů nad mořem.
Zásluhu na tom má hlavně lanovka v novém lyžařském areálu v Koutech nad Desnou, díky které se návštěvníci dostanou jen několik kilometrů od nádrže. V zimě se k ní zase dá dostat na běžkách, přičemž kolem je udržovaný běžkařský okruh navazující na další jesenické běžkařské stopy.
Největší podzemní stavbou technického unikátu je strojovna elektrárny. Kaverna pro šestisettunové stroje má výšku padesát metrů a zaujímá plochu 87,5 metru krát 25,5 metru. Dostat se až na dno ke dvěma Francisovým turbínám znamená zdolat osm podlaží. Podzemní systém elektrárny zahrnuje 8,5 kilometru tunelů a štol.
2. Muzeum Olomouckých tvarůžků a Tvarůžková cukrárna
Až do 16. století sahá výroba tvarůžků, nízkotučného sýru, který se stal jedním ze symbolů Hané. Jeho historii mapuje Muzeum Olomouckých tvarůžků v Lošticích, které vzniklo v roce 1994 ve firmě založené Aloisem Wesselsem, který začal lahůdku vyrábět ve velkém v Lošticích v 19. století. Dnes je firma jediným výrobcem tvarůžků v Česku.
Muzeum se nachází se v místě původní výrobny a jsou v něm k vidění jedinečné exponáty sloužící k výrobě tvarůžků, nechybí ani příběhy a osudy výrobců a unikátní doklady o výrobě. Prohlídka začíná ve sklepě, kde je dokumentováno mletí a lisování tvarohu, v dalších podlažích pak vlastní výroba. Exponáty jsou vlastní nebo vypůjčené z Vlastivědného muzea v Olomouci.
Kromě muzea je ale možné v Lošticích navštívit i netradiční Tvarůžkovou cukrárnu manželů Poštulkových. Ti zde vyrábějí moučníky, jejichž základem jsou opět "tvargle", a to ve slané i sladké variantě. Cukrárna má nyní v nabídce už více než dvě desítky moučníků a to například šátečky, kremrole, koláče, vdolky, dorty, rolády, štrúdl či řezy, ovšem také už i dorty včetně svatebního.
3. Ruční papírna a muzeum papíru ve Velkých Losinách
Losinská ruční papírna vyrábí proslulý ruční papír stále stejným způsobem už od konce šestnáctého století a je jako "žijící muzeum" evropským unikátem. Založil ji Jan mladší ze Žerotína v místech bývalého obilného mlýna.
Podle svědectví pramenů zahájila výrobu někdy v rozmezí let 1591 až 1596. Zcela poprvé pak existenci papírny připomíná její dosud nejstarší známá průsvitka z roku 1596. Svou dnešní pozdně barokní a klasicistní podobu získala na přelomu 18. a 19. století.
Ruční papír se zde stále vyrábí tradičním postupem z bavlny a lnu. Pro svou vysokou kvalitu a staletou trvanlivost se používá zejména ve výtvarném umění, pro významnou osobní i firemní korespondenci, reprezentační účely, k tisku bibliofilií a rovněž v knižní umělecké a restaurátorské praxi.
V roce 1987 vzniklo v papírně také jediné Muzeum papíru v České republice. Unikátní areál papírny tvořený hlavní budovou s dalšími sedmi objekty byl v roce 2002 prohlášen národní kulturní památkou.
4. Zlatokopecký skanzen s rudnými mlýny ve Zlatých Horách
Hornický skanzen se Zlatorudnými mlýny, které jsou replikami středověkých hornických mlýnů, se nachází v příznačně pojmenovaném Údolí ztracených štol na cestě mezi Zlatými Horami a Ondřejovicemi na Jesenicku.
Zdejší rýžoviště zlata byla těžena povrchově i hlubinně, což mimo jiné dokazuje i břeh řeky protkaný kanály pro přívod vody do rýžovišť. Hlavní přívodní kanál je pak ještě stále funkční. Ve zhruba pětimetrové hloubce byla navíc objevena jedna z dávných štol.
V údolí je vybudována naučná stezka, která přibližuje původ a způsoby zpracování zlata. Lze si díky ní prohlédnout místa, kde středověcí zlatokopové razili šachty do skal, nebo také místo, kde voda zdánlivě teče do kopce.
Dominantou jsou pak repliky mlýnů. Oba dřevěné stroje, zhotovené podle dobových nákresů, jsou poháněny vodními koly, která čerpají energii z původního kanálu. V mlýnici si pak mohou návštěvníci prohlédnout, jak vypadalo drcení zlaté rudy. Místo každoročně hostí mistrovství České republiky i Evropy v rýžování zlata.
5. Tajemná Hranická propast, na jejíž dno se nikdo nedostal
Propast se nachází v Hranickém krasu nedaleko veřejnosti přístupných Zbrašovských aragonitových jeskyní. Přesněji leží na pravém břehu řeky Bečvy v národní přírodní rezervaci Hůrka u Hranic na Přerovsku. Zatímco její "suchá" část nad hladinou je změřená přesně - má 69,5 metru, jak hluboko končí pod vodou, není dodnes jasné.
Navzdory pokusům potápěčů i vypouštění různých sond se stále na její dno nepodařilo dostat. Paradoxně přitom prozatím stroje překonal člověk. Zatímco sondy se dostaly nejhlouběji do 205 metrů, polský potápěč Kryzstof Starnawski se v létě 2012 dostal ještě o dvanáct metrů hlouběji. Ani on však dna nedosáhl.
Geologové přitom odhadují, že by propast mohla dosahovat hloubky i přes 700 metrů. Usuzují tak podle teploty a chemického složení vody.
6. Radnice v Litovli, nejvyšší věž na (řece) Moravě
Chce-li navštívit nejvyšší věž na Moravě, musíte do Litovle. Nezdá se vám to? Pak to bude tím, že věž litovelské radnice je se svými 72 metry "jen" nejvyšší věží stojící na řece Moravě. Přímo pod ní totiž protéká jedno z ramen zvané Nečíz a pořádají se tu plavby na loďkách nabízející netradiční možnost projet se pod radnicí.
Věž, která je jednou z dominant "hanáckých Benátek" byla vystavěna koncem 15. století a po 174 schodech lze vystoupit až na její ochoz, odkud je za dobrého počasí výhled například na Praděd, zámky Úsov a Nové Zámky, Velký Kosíř a Olomouc. Výstup na ochoz zajišťuje Turistické informační centrum.
Na jaře 2012 navíc byla pro turisty otevřena komůrka ve výšce ochozu, kterou v minulosti obýval hlásný. Jeho hlavní úlohou bylo hlídat město před nebezpečím, zejména požáry. Ty oznamoval ve dne vyvěšením červeného praporu nebo v noci lampy na stranu, kde hořelo. K tomu troubil poplach. Kromě toho ale musel být hudebně vzdělaný, neboť jeho povinností bylo také hrát v městské kapele.
7. Rychlebské stezky - cyklotraily pro pohodáře i zkušené bikery
Rychlebské stezky jsou speciálně vybudované trasy pro horská kola, z nichž ty první vznikly v roce 2009 adaptací a rekonstrukcí starých loveckých chodníků, které začínají a končí v obci Černá Voda. Jedná se o uzavřené okruhy, které jsou rozděleny podle obtížnosti.
Parta kolem Pavla Horníka se při jejich budování inspirovala mimo jiné ve Walesu, kde si obdobné stezky pro bikery projeli. Dnes už síť čítá desítky kilometrů a je oblíbeným cílem bikerů nejen z Česka, ale i z mnoha zemí Evropy. A tvůrci celou síť dál rozšiřují.
Nabízejí tak možnost projet si krásnou jesenickou přírodu a zároveň jí nijak neškodit. Této filozofii odpovídá i to, že například při budování trailu - jak bikeři tyto trasy označují - s názvem Superflow byl pokácen jediný strom. Z něj pak navíc vznikla lávka přes bažinatý úsek.
8. Venušiny misky - skalní prohlubně s údajnou magickou mocí
Národní přírodní památka Venušiny misky jsou žulové skalní prohlubně, připomínající obří mísy. Jedny z nejkrásnějších se nacházejí v malém skalním městečku na vrcholu Smolného vrchu u obce Velká Kraš na Jesenicku. Kromě Smolného vrchu je ale možné najít další i na kopcích Borový, Kaní hora, Velká a Malá píštěl.
Už název Venušiny misky, kterých je na rovných plochách žulových skal mezi Žulovou a Vidnavou na Jesenicku řada, evokuje prastaré báje. Název je odvozen od bohyně Venus ze starogermánské mytologie. Vychází z pověry, že šlo o obětní místa vytvořená původními obyvateli.
Váže se k nim ale i řada dalších pověstí. Podle jedné z nich mají například kouzelnou moc, takže pokud si žena do jedné z nich sedne, do roka se vdá a otěhotní.
Jiná pověst pro změnu tvrdí, že u nich žije takzvaný Venušin lid, což je národ dobromyslných trpaslíků, kteří se v miskách v noci koupou či v nich vaří. Navíc pomáhají zbloudilým poutníkům najít opět správnou cestu.
