Když přece jen zaváhá, pak se proměňuje v ekvilibristu na lyžích. Giorgio Quattro, říkají také Roccovi. I proto, že miluje rychlá auta a prohání je v závodech celebrit.
Teď má spasit Itálii. Zimní sporty prožívají v olympijské zemi hlubokou krizi. Chybí osobnosti, úspěchy, peníze, propouštějí se trenéři. Zůstávají jen vzpomínky na hry v Lillehammeru 1994, kdy Italové dobyli sedm zlatých.
Rocca byl dlouho dobrý, ale teprve letos, coby zralý třicátník a čerstvý otec, je vynikající. Ještě v prosinci se pídil po sponzorech, na helmu si napsal "For rent". K pronajmutí. Najednou drží v rukou smlouvu s firmou Veltin na 250 tisíc eur ročně – a obě strany si mnou ruce, jak dobrý obchod udělaly.
S Tombou má společného i osobního kouče a opatrovatele Flavia Rodu. Po Roccově vítězství v Adelbodenu zapípala na Rodově mobilu textová zpráva: "Když se koukám, jak agresivně Giorgio lyžuje, je to, jako kdybych sledoval sám sebe." Odesílatel: Alberto Tomba.
Giorgio RoccaVěk: 30 let |
Fanoušci v Madonně di Campiglio, kteří kdysi své středisko přejmenovali na Tomba City, už vyvěsili transparent s nápisem Giorgioland. "Ale neporovnávejte mě s Albertem," žádá přesto. "On byl už ve 22 velkým šampionem, zatímco já jsem tou dobou jen kurýroval zranění."
Rovněž povahou jsou odlišní. Tomba se řítil sportovním světem s hlučným dusotem, Rocca našlapuje na měkkých podrážkách. Tomba nabádal: "Líbejte fanynky, skákejte do vzduchu, svlékněte se v cíli do slipů, tak strhnete lidi."
Rocca raději loni prodal v aukci své vybavení, aby pomohl nemocnicím v Afghánistánu.
"Nedávno jsme se dali do řeči v posilovně, když trénoval na veslařském trenažéru. Je to normální kluk, nevyčleňuje se," říká Bank.
Roccovi rodiče nelyžovali, v Livignu je živí nájemní dům. On sám brázdil svahy už od tří let. "Teď jezdí s jistotou vítěze. Ale pozor: neporazitelný není," tvrdí rakouský šéftrenér Toni Giger.
Třikrát vedl po 1. kole slalomu Rakušan Raich, jenže vzápětí nezvládl své nervy a lyže – a vyhrál Ital. Zůstane naopak Rocca klidný v olympijském Turíně? Neodpoví ani ano, ani ne. Jen: "Mé sebevědomí roste s každým dalším triumfem."