Jako by si Japonci řekli: Když už se jednou rozhodlo, že tady ta tribuna bude, tak tu taky bude. I kdyby na ní mělo sedět 10 tisíc duchů. Protože divákům z masa a kostí, včetně těch japonských, je nejnověji vstup na hry zapovězen.
Tokio naopak vstoupilo v pondělí už počtvrté do nouzového stavu.
Přesto se zde za pouhých deset dnů rozhoří olympijský oheň.
Nejen fanoušky, ani zahraniční sportovce tu Japonci v rámci proticovidové ochrany všech na moc dlouho nechtějí. Příjezd jim byl povolen maximálně sedm dní před zahájením jejich soutěže.
„A dva dny po ní zase šupajda domů,“ říká Martin Doktor, šéf české mise.
Jen vodní slalomáři dostali výjimku. Protože jim kvůli pandemii na jaře zrušili tréninkový kemp na olympijském kanálu v Tokiu, smí se s ním seznamovat dva týdny před zahájením her.
Ovšem v naprosté izolaci.
Jinými slovy: do olympijské vesnice se prozatím nastěhovat nesmí.
„Bydlíme v karanténním hotelu dvacet minut jízdy autem od závodní trati,“ popisuje kouč Prskavec v online rozhovoru. „Celý slalomový svět je tu v izolaci a rozdělen do tří skupin, které by se neměly potkat. Takže trénujeme s dalšími sedmi státy, přičemž v jedné tréninkové hodině je na kanálu zhruba 22 lodí.“
Na karanténním hotelu bydlí na jednolůžkových pokojích, jediný kontakt mají dovolen při snídani a večeři, kdy se smí sejít v jídelně. Jinak na pokojích platí zákaz navštěvovat se i v rámci týmu.
„Což je pravidlo nedávající smysl, protože pak stejně celý den trávíme spolu na závodišti, kde máme pro český tým svůj stan a zázemí,“ říká Prskavec. „Ale ta pravidla jsou takhle nastavená, nezbývá nám nic jiného než je dodržovat.“
Jak poukazuje i Martin Doktor: „Japonci nepřiznají, že některé procedury jsou nesmyslné. Bude to občas složité.“
Se svým týmem mezitím Doktor připravuje na příjezd českou ubikaci v Olympijské vesnici. Tady se naopak setkávají s jiným rysem japonské povahy, touhou po dokonalosti.
„V porovnání s minulými hrami v Riu je tu úplně jiná úroveň připravenosti,“ kvituje šéf mise. „V Riu jsme některé apartmány přebírali přímo s hrůzou a obrňovali se proti nejrůznějším problémům. Tedy jsme na všech našich pokojích objevili jediný drobný nedostatek, když 1 ze 115 ovladačů klimatizace měl špatné baterky. V Riu sice byl hezčí exteriér vesnice, ale tady je mnohonásobně lepší interiér.“
Členové české mise, sídlící ve 2. patře osmnáctipatrové budovy, tak nyní pracují pouze na drobnostech. Roznášejí po pokojích matrace, jež byly pro sportovce vyrobeny na míru a převezeny cargem z Česka, dodělávají i výzdobu českých pater.
Ze stěn už hledí také fotografie Věry Čáslavské, Jiřího Dalera a dalších hrdinů her v Tokiu 1964, coby připomínka slavné minulosti i inspirace následovníkům.
ČEKÁNÍ NA STRÁVNÍKY. Hlavní jídelna v olympijské vesnici.
„Snažíme se, aby tu naši olympionici našli hezké prostředí, protože jinam než na sportoviště a do vesnice se pod kletbou všech opatření nedostanou,“ říká Doktor. „Nikdo nesmí ven, všichni tu nosí roušky, dbá se na dodržování odstupů a v jídelně jsou přepážky mezi stolujícími.“
Olympijská vesnice se nachází na umělém ostrově naproti bývalému rybímu trhu. Českému týmu se z větší části pokojů otevírá výhled přímo na záliv, na uklidňující vodní hladinu.
Do jídelny to mají pěšky 200 metrů. Od autobusového nádraží pro olympioniky se mohou po vesnici pohybovat rovněž za pomoci speciálních bezpilotních ekologických vozítek.
„Ta ale jezdí tak pomalu, že se ani nevyplatí do nich nastupovat,“ zasměje se Doktor. „Je to taková elektronická drožka. A i na tu automatiku, která ji řídí, radši vždycky jeden Japonec dohlíží. Co kdyby se ten automat seknul.“
AUTOMAT. Vozítko, jež se prohání olympijskou vesnicí v Tokiu.
Jako první by se 16. července měli do vesnice nastěhovat čeští veslaři, o den později přiletí velká skupina sportovců olympijským speciálem. Jenže než se sem dostanou, budou se muset na tokijském letišti obrnit velkou trpělivostí.
Poznali to už vodní slalomáři, kteří přicestovali jako předvoj v období, kdy mezinárodní letiště Haneda a Narita ještě nebyla kdovíjak zahlcená.
„Šestého července v osm ráno jsme s jinak poloprázdným letadlem z Amsterdamu přistáli v Tokiu. Uvnitř nás bylo zhruba 40 akreditovaných na olympiádu,“ vypráví Prskavec. „Hned po vystoupení nás odklonili stranou a celý proces kontrol, testů a výstupu z letiště trval čtyři hodiny. Plus 50 minut cesta do našeho izolačního hotelu.“
Oni byli ti šťastnější, chce se říci.
Čím více olympioniků přibývá, tím se situace zhoršuje.
Na letišti Narita nyní většina štábů jednotlivých výprav čeká po příletu až třináct hodin.
„Nemají to zatím moc vymakané, lidé tam nedostali ani vodu, jídlo, nebo informace, co mají dělat. Jen seděli dlouhé hodiny na zadku, než dospěli k nějaké přijímací proceduře,“ popisuje Doktor. „Všichni se bojí, co nastane, až dorazí 17. a 18. července největší skupiny. Věříme, že první test Japoncům ukázal, že na letišti nestíhají, a proto přeskupí mužstvo.“
Každý akreditovaný účastník her, ať už sportovec, kouč, funkcionář, rozhodčí nebo novinář, musí být před vstupem na olympijskou půdu třikrát otestovaný na covid. Dvakrát doma před odletem na hry a jednou po příletu na letišti.
„Každý další den pak odevzdáváme vzorky slin na testy a vyplňujeme náš zdravotní stav do aplikace OCHA,“ říká šéf mise. „Až se tu začne testovat ve velkém, bude to docela nápor na naše covidové důstojníky. Ale každý si tím musí projít, jinak má fakt problém. V uměle postaveném baráku z buněk je ve vesnici asi 50 přepážek na předávání a odebírání vzorků.“
ZÁZEMÍ. Ve vesnici nechybí ani dětské hřiště.
Ti, u nichž bude zjištěn covid, chce japonské ministerstvo zdravotnictví zveřejňovat jmenovitě, proti čemuž řada výprav protestuje. Zatím se prokázal u členů výprav Ugandy a Srbska.
Alespoň počasí zpočátku olympionikům ukazovalo přívětivější tvář. „Kvitovali jsme, že bylo jen 22 stupňů,“ říká Prskavec. „Ale poslední dny stoupá teplota přes 30 stupňů a v té 75procentní vlhkosti vzduchu je v tom jakýkoliv pohyb složitý.“
Proto přivítali, že Doktor a spol. dovezli do vesnice chladící vesty.
Jenže předat si je nebude jednoduché.
„Mysleli jsme, že je necháme vodním slalomářům někde na vrátnici u jejich ubytování a Jířa Prskavec si je tam vyzvedne. Bohužel, nejde to, všechno se tu musí složitě povolovat předem,“ vysvětluje Doktor. „My z vesnice nesmíme nikam jinam než na sportoviště. Ale sportoviště zatím oficiálně otevřená nejsou a budou až pět dní před startem.“
Hry v Tokiu se stanou olympijským rébusem v mnoha směrech.
A kličkováním v seznamech, co se smí a co se nesmí.
