O den později potkal stejný osud také ji. Výkon 60,52 stačil v kvalifikaci jen na 14. místo.
„Co se nepovedlo? Všechno,“ pronesla. „Tělo mi nestřílelo. Potřebujete, aby bylo jako pružina. Já byla jako žvejkačka.“
Pro Barboru Špotákovou se pouť do Tokia stala dvouletou misí, kterou si po loňském odkladu her musela o další rok prodloužit.
Kýžený výsledkový efekt její mise nepřinesla. Postup do finále, tedy sen, který v sobě živila, se nenaplnil.