Co se nepovedlo?
Nevím. Nepovedlo se všechno. Neměla jsem v těle spojení, které potřebujete, aby to střílelo. Mně nestřílelo vůbec.
Snažila jste se s tím něco provést?
V kvalifikaci se takový stav dá hrozně těžko změnit, když máte jen tři hody. Na tréninku to zvládnu, dám si nějaký hod, který mě probudí, a pak se všechno zlepší. Jenže tady? Nebyl to vůbec můj den. Je to hrozné. Je to špatné. Ale v životě se dějí horší věci. Jsem zklamaná hlavně kvůli lidem, kteří se o mě starají a věří mi. Naštěstí ti vědí, že se tohle stává, komukoliv. Kvalifikací neprošly i další holky, které hážou dál než já.
 |
Cítila jste už od rána, že dnes nejste ve své kůži?
No jasně. Hned od rána. Ale věřila jsem, že se to probudí.
Jak jste se poprala s rychlým rozběhem?
Furt jsme ho posouvali. Byla jsem možná moc blízko, ale úplně o tom to nebylo. Spíš o celkové dynamice. Ta tomu dnes chyběla. Zdejší vedro na mě působilo. Já jsem sama od sebe hrozně hypermobilní, a v tom vedru jsem pak jako žvejkačka. Doslova. Přitom vy potřebujete mít tělo jako pružinu, ne žvejkačku. Žvejkačka má k pružině daleko. Ještě teď, po závodě, jsem z vedra na stadionu extrémně flexibilní, dala bych si před vámi klidně nohu za krk, což v normálních podmínkách neudělám ani náhodou. Ovšem na to se nemohu vymlouvat.
Přesto nelitujete, že jste se kvůli této olympiádě už podruhé vracela do závodů a věnovala jí dva roky práce?
Vůbec. Naopak, byly to moc pěkné poslední dva roky s novým trenérem. I nějaké dobré výkony jsme předvedli. Vyhrála jsem letos závod Diamantové ligy, dostala jsem se na její světové finále do Curychu. Úplně tragické to není. Atletika mě pořád baví. Tady jsem si moc přála hodit něco pořádného i pro našeho Janečka, protože ten teď mé závody doma strašně prožívá.
Přivstal si v noci na váš závod?
Myslím, že jo. Rád teď drží noční hlídky. Třeba když má maminka v noci přijet, tak mu to nedá. Asi z něj bude hasič a bude za noc vstávat třeba pětkrát. Já jen věřím, že mě ještě někdy uvidí přímo na stadionu, jak hodím daleko před ním. Možná to dnes nebylo dobré i proto, že současná doba není úplně pro mě. Vy, kteří jste byli na olympiádě v Londýně, tak víte, že letošní hry jsou otočka o 180 stupňů.
Český týmna olympiádě v Tokiu |
V Londýně byly ochozy plné a atmosféra vynikající.
Tam to byla oslava sportu, radost, setkání s lidmi, celosvětové setkávání, krásná olympiáda.
Zatímco tokijské hry jsou...
Hybrid. Dnes jsou v módě hybridní auta a tokijská olympiáda je přesně takový hybrid. Divadelní verze olympiády. Jako když Tři sestry hrály doma v obýváku a přenášely to lidem do jejich obýváků. Vše, co má olympiáda přinášet, že se lidi u sportovišť tlačí na sebe, fandí a prožívají emoce společně, tu ale není. Přitom to byl vždycky její základ.
Pro sportovce je nicméně pořád lepší, že se koná za omezených podmínek, než kdyby se neuskutečnila vůbec, ne?
Jo, jasně že je. Muzikanti taky říkali, že hrát z obýváku je lepší než nic. Vlastně už včera večer jsem mohla oslavovat, že jsem všechny testy měla negativní a mohu závodit. Tím mi spadnul jeden kámen ze srdce. Už to samo o sobě je dobré.
Na tribuně za sektorem seděli aspoň trenéři a další závodníci. Snažila jste se je před třetím pokusem roztleskat.
To bylo takové… ne, neřekla bych že zoufalství, ale snažila jsem se s celou tou situací něco udělat. Jakkoliv. Nemůžete se probudit tím, že něčím hodíte, protože by vás hned vyautovali. Můžete si zaběhnout rovinku, ale bylo takové vedro, že ze mě hrozně lilo, když jsem to vyzkoušela. A pak je možnost roztleskat si diváky, kterých tu sedělo poskrovnu. Ale mně by fakt asi dneska nepomohlo nic. Omlouvám se všem, kteří vstávali a věřili mi. Těch je mi moc líto. Ti dobří fanoušci to snad pochopí.
Na co jste po nepovedeném třetím pokusu myslela?
Ne, neběželo mi hlavou, že jsem házela naposledy. Já nikdy nekončila špatným hodem, vždycky na tréninku hážu do té doby, než se mi povede nějaký hezký. Takhle s hlavou dolů končit nechci. Ještě mám určitě chuť pokračovat. Až budu mít pocit, že tohle je ta pověstná tečka, tak… Tečky ať si zatím dělají nějací jiní lidé, ale ne já.
Česká oštěpařka Barbora Špotáková na olympiádě v Tokiu nepostoupila do finále.
Byla to tedy vaše poslední olympiáda, ale rozhodně ne poslední velký závod?
Kdo ví. Startovala tu 46letá gymnastka (Oksana Čusovitinová), mimochodem velmi sympatická. Takže všechno je možné. Když bude světová situace třeba zase jiná a otevře se nějaká šance na zlepšení… Já zatím jedu dál. Až budu cítit, že nastal čas konce, určitě to nebudu hrotit. Jenže loučit se takhle, před prázdným stadionem, v takhle špatném dni? To ne, to bych nerada, to by bylo smutné a já má ráda happy endy a ne smutné konce.
Takže se už těšíte na letošní světové finále do Curychu?
Určitě. Curych je jeden z mých nejoblíbenějších mítinků. Doufám, že budeme závodit minimálně před pár tisíci lidí. Konečně atletika. Mekka atletiky Curych. A diváci.
Už je jisté, že je tam na tribuny pustí?
Jisté to není, ale zatím na všech Diamantových ligách letos byli. Uvidíme. Já prostě jedu do Curychu, ať už jsou tam diváci nebo třeba jen dvě myši, které vyběhnou z podpalubí.
Ten milimetrový přešlápek mě strašně mrzíAni pátá žena světových tabulek Nikola Ogrodníková do finále oštěpařek nepostoupila  Oštěpařka Nikola Ogrodníková v kvalifikaci olympijského závodu. Nejen Barbora Špotáková, ale ani Nikola Ogrodníková a Irena Gillarová si ve čtvrtečním finále oštěpařek nezaházejí. Především vyřazení Ogrodníkové, páté ženy letošních světových tabulek, je velkým překvapením. Přitom hned prvním pokusem poslala oštěp k 63 metrům. „Jenže jak je tu povrch rychlý, ocitla jsem se blízko u čáry a udělala milimetrový přešlápek, což mě strašně mrzí. S tím hodem bych se určitě kvalifikovala,“ říkala. Posunula pak rozběh o dvě stopy dál, ale očekávaný efekt se nedostavil. Druhý pokus měřil jen 60,03 metru, třetí byl ještě kratší. „Trvá, než se s novým rozběhem sžijete, ale do druhého pokusu jsem se snažila dát všechno. Ve třetím mi už úplně zvadly nohy, byla to jen rána bez nohou, co nikam neletěla.“ Na rozdíl od Špotákové házela v první kvalifikační skupině už od 9.20, budík si proto nastavila na 5.40. „Před třetím pokusem na mě padla taková divná únava možná právě kvůli tomu časnému vstávání. Ale asi zapůsobila i psychika a vědomí, že mám poslední ránu.“ Po skončení své skupiny byla průběžně sedmá a živila naději, že se mezi postupujících dvanáct žen přece jen vejde. „Jsem spíš pod hranou, ale budu doufat, že s odřenýma ušima postoupím,“ říkala. Paradoxně ji z této dvanáctky definitivně vyšoupla svým druhým pokusem právě Špotáková. Ale ani ta se mezi finalistkami neudržela. České ženy budou ve finále oštěpu na vrcholné akci chybět poprvé od mistrovství světa v Moskvě 2013, kde Špotáková kvůli mateřským povinnostem nestartovala. |
