"Když jsem šel na led, nic nebylo stejné. Brusle mi sklouzávaly, nebyl jsem schopný je kontrolovat," přiznal. Nedokázal zkrotit emoce. "Den předtím nebylo nic, co by mě donutilo prohrát. Ale ten den nebylo nic, co by mi pomohlo vyhrát."
S Jane si byl ze všech sourozenců nejbližší. Kdysi také jezdila na bruslích s dlouhými noži, ale brzy se z ledu stáhla a stala se fanynkou mladšího bratra, který byl z devíti sourozenců Jansenových nejtalentovanější. Už jako šestnáctiletý vytvořil první juniorský světový rekord na 500 metrů.
Zkraje roku 1987 se však Dan od sestry dozvěděl nepříjemnou zprávu: Mám leukemii. Ambiciózní rychlobruslař se okamžitě nominoval do čela seznamu potenciálních dárců kostní dřeně. Jenže mononukleóza, kterou překonal, ho z něj vyřadila.
21 zimních her, 21 příběhůPřed letošními hrami v Soči přinese seriál MF DNES dohromady 21 příběhů, jež připomenou všechny předchozí zimní olympiády. |
Náladu jí zlepšoval alespoň svými úspěchy - po olympijském bronzu ze Sarajeva 1984 získal tři zlata na mistrovství světa v Milwaukee jen několik dnů před dalším olympijským svátkem.
V Calgary měl zaútočit na vrchol. Jenže... "Žádná psychická příprava na závod, fyzicky jsem taky nebyl v pohodě. Jen jsem tam prostě stál," vzpomínal později.
Že by nenastoupil, neuvažoval. I rodina ho podpořila. "Chtěl jsem to zkusit. Jane by si to přála." Po startu se vedle Japonce Kuroiwy rozjel na 500metrové trati, v první zatáčce mu však podklouzla noha a upadl. U mantinelu schovával tvář do dlaní.
"Opravný pokus" absolvoval o čtyři dny později na 1 000metrové trati. Ani napodruhé však Dan Jansen nedojel do cíle. Zlatého snu se nevzdal ani po Albertville 1992, kdy skončil na pětistovce čtvrtý.
V 29letech se v roce 1994 přijel s olympiádou rozloučit do Lillehammeru. A šest let po odchodu své sestry konečně projel cílem jako olympijský vítěz! Závod na 1 000 metrů navíc dokončil ve světovém rekordu.
Čestné kolo objel v náručí s osmiměsíční dcerkou. Asi tušíte, po kom dostala křestní jméno...
