Dračice s andělskou tváří. Vanišová dvěma góly zpražila Švédky: Míříme vysoko!

Peking (Od našeho zpravodaje) - Na konci střídání už Tereze Vanišové docházela šťáva. Přesto se ještě natlačila před branku a v pádu přehodila kotouč přes beton švédské gólmanky. „Naštěstí tam propadl,“ vydechla si česká útočnice po druhé partii národního týmu na olympijských hrách v Pekingu.

Právě ona zásadně přispěla k triumfu nad Švédskem 3:1. Prosadila se po dravých průnicích - poprvé forhendem po nájezdu zprava, podruhé dlouhým bekhendovým blafákem po výpadu z levého křídla.

Byť je majitelkou bronzu z juniorského mistrovství světa nebo šampionkou Isobel Cupu v ženské NHL, nabízely se úvahy o jejím životním mači. Zaperlit dvěma pěknými góly při premiérové české účasti na hrách je přece pecka, ne?

„Jsem ráda, že jsem mohla pomoct k výhře a že jsme vítězství ubojovaly,“ poznamenala šestadvacetiletá Vanišová skromně při rozhovoru v zákulisí Národního stadionu v Pekingu.

Až další otázky ji přiměly, aby se aspoň trošku rozpovídala o akcích, které způsobily důležitý posun ve skóre na 1:0 a 3:1.

Česko - Švédsko 3:1. Hokejistky zvítězily i podruhé, zářila Vanišová

O první trefě v čase 18:23 řekla: „Celé střídání jsem měla dost hektické. Dvakrát jsem spadla. Jela jsem do obrany, pak zpátky do středního pásma a teprve potom přišel pas do útoku, takže už jsem nebyla úplně čerstvá. Natlačila jsem se před gólmanku a snažila se zvednout puk, což se naštěstí povedlo.“

O druhém zásahu v 55. minutě prohlásila: „Nabrala jsem dobrou rychlost, takže brankářka nestihla zareagovat a jít se mnou. Když Švédky snížily na 2:1, trošičku jsme znervózněly. Třetí gól nás zase uklidnil.“

Bez výstroje nepůsobí tak, jak by podle některých předsudků měla vypadat hokejistka. Štíhlá žena s modrýma očima a jemnými rysy v obličeji ovšem na ledě srší energií.

Tereza Vanišová v souboji se Švédkou Sarou Hjalmarssonovou.

Pochází ze Štěkně u Strakonic a hraje hokej na hraně. Není úplně výjimečné, že se objeví na trestné lavici. Sama se přimlouvá, aby se u žen povolily zákroky do těla - stejně jako u mužů.

Švédkám mohla dát aspoň dva další „kousky“. Trefila horní tyč. Sama poté v sobotu poznamenala: „Musíme proměňovat víc šancí, koncovka není ideální. Soupeřky výrazně přehráváme, což se ale neprojevuje na výsledcích.“

Zajímavě ji v loňském rozhovoru pro svazový web charakterizoval reprezentační kouč Tomáš Pacina.

„Jedna z nejlepších bruslařek na světě. Jako by se vznášela nad ledem. V tréninku dala jeden gól s takovým klidem, jaký měli snad jen Mario Lemieux nebo Ivan Hlinka. Na dresu má číslo 21, takže jí říkáme Ivan.“

„Výjimečná hráčka s výjimečným talentem. Navíc do hry dává odhodlanost. Je vůdčí osobností své lajny, vede ji jako centr a přebírá za ni odpovědnost.“

„Jinak s ní mám spojený neustálý humor, vtipkování a zlehčování situace. Miluje život. Když ji vidím, vybaví se mi radost a lehkost.“

Podobně o ní mluvila Sammy Davisová, její parťačka v Boston Pride: „Je rychlá, má šikovné ruce. Jakmile jí necháte kousek prostoru, jen okolo vás proletí.“

Malá Tereza kdysi uprosila rodiče, aby jí dali na hokej jako staršího bratra Marka. Naopak se soužila při hraní na flétnu a klávesy, které jí nešlo a hlavně ji nebavilo.

V Česku většinu dětství nastupovala s kluky a proti nim. V devatenácti se vydala do zámoří, kde nejvíc času strávila na University of Maine.

Při bakalářských studiích válela za tamní tým v NCAA a se 129 body (63+66) ve 129 utkáních překonala klubový rekord. Poznala tam i svého partnera, hokejistu Adriána Holešinského, jenž má na olympiádě reprezentovat Slovensko.

tereza_vanisova

Last skating with black bears we said our first “hi” and today....
It’s crazy how time goes fast
#loveofmylife

22. ledna 2019 v 1:37, příspěvek archivován: 6. února 2022 v 7:54

oblíbit sdílet odpovědět uložit

V téhle sezoně působí ve švédském Leksandu, kde ve 26 zápasech nasázela 14 branek a posbírala 39 trestných minut.

Teď své zaujetí a kumšt předvádí v Pekingu, kde ve vesnici oslavila narozeniny. Bombastický dojem na ni udělalo slavnostní zahájení, kterého se zúčastnila.

Těší ji, že doma roste zájem o výkony družstva i jeho hlavní postavy. Ráda by inspirovala dívky ve vlasti, aby ji mezi mantinely chtěly napodobit.

Na včerejší dotaz kanadského reportéra, zda ví, že se o Češkách mluví jako o možném překvapení turnaje, odvětila s úsměvem: „Vážně? Jsem ráda, že to říkáte.“

A pak v rodném jazyce o poznání sebevědoměji pronesla: „Myslím, že jsme super parta. Hrajeme spolu hodně dlouho a známe se, což je velké plus. Když ještě pár věcí vylepšíme, bude to super. Míříme vysoko.“