O třech hvězdách týmu:
„Jsem strašně rád, jak se to tu povedlo Ester Ledecké. Řekněme na rovinu, že výsledky měla excelentní, že po snowboardingu opakovaně útočila na medaile i na lyžích a že celý její tým fungoval nesmírně profesionálně.
Pro Martinu Sáblíkovou má bronz hodnotu zlata. Jen si vezměme, v jaké situaci byla před hrami se svým zraněním, v jaké nejistotě bruslila, pod jakým tlakem. A Martina vše zvládla. Za to ji neuvěřitelně obdivuji.
Škoda, že medaile necinkla i Markétě Davidové, byť o ni přišla jen o malé kousky, ale právě o tom biatlon je. Navíc kdo v jejich areálu třeba jen chvíli stál jako já, ten pochopil, jak těžké podmínky tam panovaly.“
Ester Ledecká
Martina Sáblíková
Markéta Davidová
O dalších, kteří ho potěšili:
„Curlingový pár manželů Paulových je strašně krásný příběh. Už účast na olympiádě pro ně byla splněným snem a výsledek (6. místo) je perfektní. Atmosféra, kterou si tu prožili, i když nemohla být plně olympijská, byla pro oba skvělou životní a sportovní zkušeností.
A Anička Fernstädtová a její sedmé místo na skeletonu, to byl po všech jejích zdravotních komplikacích (zjištěná cukrovka těsně před odletem na hry) zčásti zázrak, že na něj dosáhla.“
Tomáš a Zuzana Paulovi
Anna Fernstädtová
O chudší medailové bilanci:
Norové ovládli v Pekingu pořadí zemí, Češi s nejhorší bilanci od roku 1994 |
„Nejde pokaždé přijet z olympiády s balíkem medailí a příště chtít takovou bilanci zase zopakovat, to donekonečna nefunguje. Třeba Slovinci měli minule dvě medaile a my sedm - a teď se poměr otočil. Tak věřme, že se v budoucnu zase vrátíme k vyšším počtům.“
O největších smolařích:
„Snowboardcrossový tým. Vybral si ohledně všech zranění i covidu smůlu až do dna. Bohužel i takové situace patří ke sportu.“ (Předseda ČOV Jiří Kejval dodává: Vybrali si tu smůlu na deset let, takže teď očekáváme, že budou vozit jednu medaili za druhou.)
O rekordní výpravě co do počtu sportovců:
„Měli jsme ji historicky největší díky premiérové účasti hokejistek, které ji rozhodně osvěžily. Bohužel, výsledky máme naopak horší než na minulých hrách. A to nejen z hlediska medailových umístění, ale i z pohledu umístění do 8. místa. V mnoha případech se sportovcům nepovedlo vyladit formu, jak by chtěli. Států a týmů, kteří jsou na špičkové úrovni, zjevně přibývá, sport se posouvá dopředu a v některých případech se nám nepovedlo udržet krok.
Osobně si však nemyslím, že by naše celková bilance byla propadák. Také jsme mohli odjet bez medaile, kdyby v oněch dvou medailových závodech nastaly nějaké nepříjemné záležitosti, k nimž je na hrách vždy blízko.“
O malém počtu dorůstajících nových nadějí:
„To je spíše otázka na jednotlivé sportovní svazy, jestli mají v záloze další lidi. Třeba z biatlonu ale jdou zprávy, že přicházející vlna mladých kluků je velice silná. Teď tam naopak postupně probíhá generační výměna.“
O chybějících sportovištích v Česku:
„Když komunikuji s kolegy z okolních zemí, tak poslouchám, jak hojně využívají svá sportovní centra, ať už olympijská nebo svazová - a taková centra u nás chybějí. Jen si vezměte, jak dnes vypadá Nymburk. Přitom právě tam by se takové špičkové centrum mohlo vybudovat. Bohužel, konkrétní lidé, kteří tohle mají na starosti, se neustále mění.“
Olympijský areál pro Big Air mezi komíny a chladícími věžemi.
(Kejval: Měli jsme například debatu s Martinem Černíkem o tom, že je nyní obrovská záplava medailí v akrobatických disciplínách, jako jsou Big Air nebo slopestyle, a Martin mi připomínal, že na takové nové sporty vůbec nemáme u nás sportoviště, kde by se daly trénovat.)
O proticovidových opatřeních:
„Že náš charter doletěl do Pekingu bez jediného pozitivního případu, je v mých očích další zázrak. Ovšem bylo to podloženo tvrdou prací mnoha lidí, počínaje expertní komisí a koordinátory odletů i testování. Všem za jejich snahu patří obrovský dík.
Z ostatních příletů jinými linkami jsme nakonec měli jediný případ sportovce, který si sem covid opravdu přivezl. Všichni ostatní se dočasně ocitli v izolaci kvůli naměřeným zbytkovým hodnotám po předchozí nákaze a někteří v souvislosti s imunitou.“
O trablech na hrách:
„Na začátku nefungovala doprava, ve vesnici se ucpaly záchody, kanalizace vytekla do sklepa. Ovšem to jsou běžné problémy na startu každé olympiády.
Osobně jsem zažil nejkurióznější příhodu cestou do lyžařského střediska Jen-čchingu, když nás na hodinu zadrželi a když jsem se pokusil otevřít dveře, vyběhli na nás málem se samopaly, protože si mysleli, že máme špatné označení auta.
Celkově však olympiáda fungovala dobře. Pokud nějaké potíže vznikaly, tak třeba proto, že změnili jízdní řád a zapomněli nám to říct. Ale jak jsme se neustále pohybovali v uzavřené bublině, moc krizových situací nenastalo.“
O využití megalomanských středisek:
„Jen-čching v budoucnu rozhodně využití najde, vždyť jde o nejbližší destinaci na lyžování z Pekingu. Díky tomu se tu zimní sportování rozvine.
Spíš se bojím o budoucnost areálů pro klasické lyžařské disciplíny a biatlon v Čang-ťia-kchou, protože mezinárodní federace sem asi moc Světových pohárů a jiných soutěží dávat nebudou. Přitom pro diváky jde o excelentně vymyšlené areály.“
O organizačním dvojboji Tokio - Peking:
„Moje úloha skončí teprve tehdy, až bude poslední člověk z týmu bezpečně zpět na české hroudě. Šlo o strašně náročný úsek práce, nejen proto, že jsme zařizovali dvoje hry těsně po sobě, ale i kvůli všem covidovým opatřením a ne vždy ideálnímu nastavení společnosti. Protože v pandemii začalo mít dost lidí pocit, že sport není podstatný. Teď si snad trochu oddechneme, i když už za tři týdny vyrážíme se 130 lidmi na Evropský olympijský festival mládeže do Vuokatti.“
O nadcházejících hrách:
„Přežili jsme náročnější asijskou trojkombinaci a už se moc těšíme na letní olympiádu v Paříži 2024. Doufám, že při ní zažijeme podobnou oslavu sportu jako v Londýně 2012. Snad už nás nezaskočí další vir nebo jiné trable, které to zase zhatí. A pak přijdou zimní Milán 2026 a letní Los Angeles 2028, další místa sportu zaslíbená.“
