Sedmé místo. Spokojená, nebo ne?
Se sedmým místem to je asi v pohodě. Škoda, že jsem neměla nějakou dobrou jízdu, ale dělala jsem moc chyb a pak se s tím nedá nic dělat.
Jaké chyby jste dělala?
Ve všech čtyřech jízdách přišlo něco jiného.
Tak která z těch jízd byla podle vás nejlepší?
Nevím, myslím, že jsem měla ve všech podobný čas, takže to se nedá říct. Chyby byly pokaždé někde jinde.
Fernstädtová ve finálové jízdě ukázala svůj nejlepší čas, skončila sedmá |
Proto máte i slzy v očích?
Jojo, protože jsem neměla ani jednou vyloženě dobrou jízdu.
Na druhou stranu, z pohledu celé vaší sezony byla každá olympijská jízda velmi povedená.
Když se na to podívám takhle, tak určitě, dneska je to strašný úspěch. Ale já vím, že tam byly chyby, které jsem nechtěla dělat, a s tím spokojená nejsem. Celkově být samozřejmě spokojená můžu už jen proto, že jsem vůbec tady, vždyť já byla ještě před olympiádou v nemocnici.
Myslím, že … (začne plakat) Myslím, že můžu být jen šťastná, protože po Svatém Mořici (kde se na cukrovku přišlo) to mohlo dopadnout o dost hůř. Takže to nejsou nespokojenosti, to je, jako když z vás opadne tlak. Jsem šťastná, že jsem vůbec mohla stát na startu, na to můžu být pyšná. I na to, že jsem podala docela dobrý výkon.
Jsou to slzy úlevy?
Jo jo.
 |
Na minulých hrách v Pchjongčchangu jste skončila šestá, ještě v barvách Německa. Nyní sedmá za Česko. Jak moc jiná je pro vás tahle olympiáda?
Je to úplně něco jiného. V Koreji byli diváci, přijela za mnou rodina, kámošky. Tady jsou pocitově tak dva lidi na tribuně, pořád musíte mít roušku, máte strach, že chytíte covid a budete pozitivní, přitom ten omikron už asi nic moc není, protože znám spoustu sportovců, co byli v karanténě a neměli žádné příznaky. Je to škoda, že tady není atmosféra jako v Koreji.
Dýchnul na vás alespoň trochu olympijský duch?
Na dráze mezi závodnicemi a ve vesnici, kde vidíte ostatní sportovce, trošku jo. Tady byla hodně malá vesnice, takže to nebylo to tradiční potkávání se se spoustou sportovců z různých sportů, navíc kvůli covidu se lidi spolu ani moc nepotkávali.
Teď končí další olympijský cyklus. Kde se vidíte za čtyři roky?
Já ani nevím, jaká bude Anička za týden. Teď budeme hodně řešit tu cukrovku, protože jsem půl roku trénovala s nemocí, o které jsem nevěděla. Tak uvidíme, jak to všechno bude.
Může to hrát nějakou roli ve vašem uvažování o sportovní budoucnosti?
Ne, určitě budu dělat skeleton dál. Před olympiádou jsem ale měla jen týden čas na vychytání věcí, takže až se vrátím domů, bude konečně čas všechno jaksepatří nastavit. Ale nemám strach, že bych nemohla sportovat.
8. DEN ZOH: Hokejisté udolali Rusy po prodloužení, Krčmář dojel šestnáctý |
Ulevilo se vám, že to vážně jde?
Ano a teď se to bude určitě už jen zlepšovat. Je dobře, že se na to přišlo, protože to mohlo skončit mnohem hůř. Já se s tím nějak srovnala, i když mě to bude omezovat celý život. Ale možná budu díky tomu inspirací pro nějaké děti a jiné sportovce, kteří také mají diabetes, a ukážu jim, že všechno je možné… (znovu pláče)
Rozveselí vás aspoň pizza, na kterou jste se po závodech těšila?
Určitě, máme ve vesnici Pizza Hut. Já dva týdny jedla pořád to samé jídlo, abych udržela všechny hodnoty v normě, tak se těším, že si dám něco jiného. A při nejhorším si dám inzulín. Musím to všechno s doktorkou probrat, ale věřím, že to bude v pohodě.
