Tak ono to je vážně pravda. Ester Ledecká tráví desítky a desítky minut v mixzóně. Nastupuje do zcela zaplněného sálu pro tiskové konference – a ozve se potlesk.
Potlesk pro českou dívku, která předvedla cosi, nač slova nestačí. Ledecká usedá ke stolu a stále má na tváři lyžařské brýle. K čemuž okamžitě míří první otázka.
Fotogalerie |
„Já jsem totiž vůbec netušila, že se může stát, že taky půjdu na ceremoniál a budu mít tiskovku. Takže jsem se jako ostatní holky nepřipravila, nevzala jsem si žádný make-up ani řasenku. Prostě jsem nepřipravená,“ vypálí Ledecká anglicky.
A potlesk střídá smích. Tohle je tedy hotová show. S Ester vás baví svět.
Už po jejím dojezdu do cíle, kdy se s rozdílem jediné setiny sekundy náhle stala olympijskou šampionkou, vypuklo pozdvižení. Členové jejího širokého týmu přijímali gratulace. Smáli se. Zírali jakoby do dáli, tak složité bylo vstřebat sílu okamžiku.
„Máš teda šikovnou dceru,“ objímá Tomáš Bank, další lyžařský kouč, muzikanta Janka Ledeckého. Těžko může být na svoji ratolest pyšnější, rozdává rozhovory zahraničním médiím.
„Děkuju, ještě jednou moc děkuju za trpělivost, co jste s Ester měli,“ povídá pak krajanům. „Celý týden při trénincích na super-G jezdila i s nejlepšími buď stejně, nebo jim občas nandala. My jsme věděli, že je ve velké formě. Ondra s Tomášem to akorát nechtěli nikde říkat – a dobře udělali. Nezlobte se, víc teď ze mě nedostanete,“ přemáhá ho dojetí.
Ledecká zas a znovu opakuje, že v cíli podezřívala časoměřiče z chyby. „Ale všichni křičeli, tak už mi to přišlo divný,“ vypráví. „Přitom dneska nebylo nic jinak. Všechno normální, jako vždycky. Rozcvičila jsem se, šla si udělat volné jízdy. Když stojím nahoře na kopci, pokaždé chci zajet tu nejrychlejší jízdu, co umím. Vždycky se snažím vyhrát. Ale tentokrát se mi to povedlo.“
Jen s malou nadsázkou: kdo má na sobě cokoli českého, ten se rázem hodí. Co je ta holka zač? Padají oprávněná slova o největší senzaci v dějinách olympijského alpského lyžování.
Senzační zlato LedeckéPřehledně |
Ředitel komunikace Českého olympijského výboru Tibor Alföldi zírá rovněž. „Já sám jsem dostal asi dvacet gratulací, přitom jsem tady jen stál a koukal,“ líčí. „Už mi volalo asi osm dalších televizí. Zastavili mě z Eurosportu, že chtějí Ester do virtuálního studia, kde má glosy Bode Miller.“
Následující hodiny budou pro Ledeckou dost možná ještě těžší než necelá minuta a půl na trati. „Jo, ale já jsem vycvičená od vás,“ žertuje s českými novináři. „Mám dobrou školu, myslím! Pořád jsem nervózní, to je jasný.“
A vysmátá dál před plným sálem popisuje: „Nechci být nějak neslušná, jste všichni skvělí, ale radši bych teď šla na snowboard. Vážně jsem nečekala, že tu teď budu sedět s vámi.“
Povinnosti olympijské vítězky ji přitom teprve začínají.
A pokračuje den, kdy se stalo cosi vskutku výjimečného.
