Do areálu v jihokorejském Čongsonu vtrhl po předchozích větrných dnech hotový uragán. Uragán údivu z toho, že snowboardová královna Ester Ledecká dobyla olympijské zlato v alpském lyžování.
Kdy začala věřit? „Ještě pořád ne,“ zírala sama Ledecká.
Jak si připadáte? Jako ve snu? Jako byste sledovala film s vámi v hlavní roli?
To mi vy řekněte, co to je! Taky si celou dobu říkám: Co to, sakra, je? Ale je to úžasný.
Stále jste to nevstřebala?
Ne. Pořád je to ještě takový... Zvláštní. Od doby, co jsem dojela do cíle, je se mnou pán ve FIS bundě a ten mě organizoval, abych se šla tam vyfotit a tady na rozhovory, jak nastoupit na stupínky… Pořád jsem se ohlížela, jestli fakt mluví na mě. Moc tomu nevěřím.
Už tu zní: největší lyžařské překvapení dějin her.
Jo, taky mi to říkali. A spousta lidí mi povídala, že se to taky nemělo stát. Ale ono se to stalo, tak co teď s tím budeme dělat? (směje se) A pak se všichni ještě ptali, jestli by všechny lyžařky měly začít snowboardovat, aby jim to začalo tak jít. No, těžko říct.
Víte, co je trochu strašidelné? Že jste podle koučů ve zlaté jízdě dělala chyby.
Každopádně! Když jsem jela, rozhodně mi nepřipadalo, že to je dobrá jízda. Říkala jsem si: Tohle se nepovedlo, to mi Ondra (Bank) řekne na videu, tady pak Tomáš (Bank), ježíšmarjá, to se mu nebude líbit, až si to zanalyzujeme… Celou dobu jsem se soustředila na to, abych jela co nejlíp lajnu. A když se mi něco nepovedlo, hecovala jsem se: Pojď, ještě makej, další pasáž zvládneš líp. A pak se stalo tohle.
Vyhrála jste o setinu. Co to je?
Takový kousíček… Nevím, jestli to bylo vidět, ale všechny holky to v posledním skoku házelo hrozně na patky a mě taky; myslela jsem, že si kecnu na zadek. A najednou můžu stát na stupínku, mezi takovými hvězdami. To je něco neuvěřitelného.
Jaké byly první chvíle v cíli?
Já si fakt myslela, že to je nějaký omyl. Koukala jsem na tabuli a říkala si, že mi přihodí; třeba jen vteřinu a bude to docela dobrý, vteřinu za první... Tak jsem tam stála, lidi pořád řvali a nic se nedělo. Až jsem došla sem k vám.
Co máte momentálně na srdci?
Tohle, co se teď děje, je především zásluha mého týmu. A musím říct jednu věc: Je úžasné, že tu mohla být maminka, která je se mnou odmalička, věří mi a je se mnou na úplně každým závodě. Přestože se strašně bojí lítání, je tady. A víte, co je úžasné?
Senzační zlato Ester LedeckéPřehledně |
Povídejte.
Že teď mě bude poslouchat víc lidí a číst si noviny, tak třeba si to přečte i Piškot, kluk, co mě naučil lyžovat. Nebo Honza Lukáš, pan učitel ze školy, se kterým jsem začala závodit. Pak všichni trenéři a fyzioterapeuti, kteří se mnou byli až na cestě až sem - a končí to mým současným týmem. Toho si strašně vážím. Musím strašně všem poděkovat. Tohle je jejich zlato.
Za týden vás čeká boj o zlato na snowboardu. Není čas se po tomhle věnovat jen lyžování?
Já nevím. Mám ráda oba sporty - a den bohužel není nafukovací.
Však jste dnes po závodě počítala s tréninkem na prkně, což?
A ještě to mám pořád v plánu. Ještě to zkusím zvládnout. Mám věci jenom tady v hotelu, možná půjdu na pár jízd, pokud má Olsen (servisman Petr Kouřil) připravená prkna. Až přijdu ke koučům, tak jim to navrhnu, ale nevím, jak se na to budou tvářit. Prý musím večer pro medaili, ale kdybych mohla, tak teď už dávno zase jezdím na kopci.
