Před dvěma lety se zdálo, že v budoucnu bude sada hands-free do automobilu používat pro komunikaci s mobilem výhradně Bluetooth a klasickým držákům odzvoní. Loni se hands-free na CeBITu nikdo moc nezabýval, zato letos jste mohli potkat demonstrační auto se sadou hands-free téměř na každém kroku. Většinou šlo o BMW X3 a tak se bylo na co dívat. Jenže přestože u sad s Bluetooth byl znát velký pokrok, velmi často jste v demonstračním autě našli klasickou sadu nebo dokonce autotelefon.
Dnešní sady hands-free s Bluetooth už umí pracovat s několika mobily. Umí si z nich bez problémů vytáhnout telefonní seznam, zvládnou pracovat i s hlasovým vytáčením umístěným v mobilu (tady už ale neplatí obecná kompatibilita, jde to jen u podporovaných mobilů, obvykle stejného výrobce). Sony Ericsson ukazoval sadu, která zvládá až pět telefonů a pro každý má jinou barevnou signalizaci.
K sadám hands-free s Bluetooth se už dnes dodávají i displeje, které se připevňují na palubní desku. Ty zobrazují informace o mobilní síti, časové údaje a samozřejmě i kdo vám volá, nebo usnadňují hledání v telefonním seznamu. Přesto ale bylo zřetelné z prezentací i rozhovorů se zástupci firem či přímo prezentátory, že se sice všichni přijdou pokochat sadou s Bluetooth, ale reálně se zajímají o tu klasickou.
Že se znovu vrací zájem o standardní sady s držákem bylo jasné i při pohledu na nejnovější mobilní telefony. Někteří výrobci véček dříve kvůli čistějšímu designu nevybavovali tyto telefony konektory pro externí anténu. Dnes se zase konektory vracejí a to jen kvůli jednomu důvodu – používání v automobilových sadách hands-free.
Největší problém Bluetooth v hands-free je, že mobil nemůže využívat externí anténu. Tyto sady totiž nemají klasické držáky. A mobil spojený jen přes Bluetooth samozřejmě nemůžete také dobíjet, což asi bude vadit většině uživatelů mnohem více. Řešením je použití 12V nabíječky do konektoru pro cigaretový zapalovač, jenže potom se ztrácí výhoda Bluetooth – mobil musíte vyjmout z kapsy nebo tašky a připojit jej ke konektoru. To už si můžete rovnou pořídit klasickou sadu s držákem, která je mnohem komfortnější a pohodlnější.
Když máte mobil v držáku, vidíte také na displej. Můžete tak číst i textové zprávy. Sice tak přispějete k růstu nehodovosti (čtení zpráv kdekoliv jinde než na rovné dálnici bez aut před i za vámi je opravdu hodně nebezpečné), ale málokdo vydrží nepodívat se na zprávu, která přišla. A koneckonců je to bezpečnější než u mobilu, který máte v kapse (protože máte sadu s Bluetooth) a po příchodu zprávy jej jednou rukou hledáte, odemykáte klávesnici a pak čtete zprávu.
Klasické sady mají ovšem jednu nevýhodu, kvůli které přišly sady s Bluetooth. Můžete ji používat pouze s jedním typem mobilu. Pokud chcete jiný, musíte vyměnit držák a nebo celou sadu, pokud vaši novou značku nepodporuje. Když jsme se ptali u Siemense a Nokie, jak je obtížné vyměnit držák, nikdo nám nedokázal rozumně odpovědět. I když – odpověď, že pokud někomu vydrží mobil jen pár týdnů a pak si kupuje nový, tak by si raději neměl kupovat ani sadu do auta, protože po týdnu ji stejně bude chtít vyměnit, má něco do sebe. Obě firmy se navíc snaží mít unifikované tvary mobilů a neměnit konektor, takže mobily můžete relativně snadno střídat (pokud se držíte značky a řady).
Nakonec se ale vystavovatelé i návštěvníci shodli. Sady s Bluetooth jsou technologicky velmi vyspělé a hezké. Jenže v praxi budou všichni dál používat mobil klasicky, tedy držet u ucha rukou, byť se to nesmí, i když dnes díky šňůrkám není problém mobil upustit a po zmizení policejního auta nebo projetí křižovatky se k hovoru vrátit.
Zkušenosti navíc říkají, že lidé, kteří preferují hands-free, mají hodně často firemní telefon, který nemění tak často a navíc hands-free zaplatí společnost (v západní Evropě by odbory zaměstnavatele roztrhaly, pokud by ve služebních autech nebyly hands-free) a to i do soukromého auta používaného pro práci (CeBIT je v Německu, kde podle návštěvníků, se kterými jsme diskutovali, tato praxe skutečně funguje – poznámka redakce).
I ti, kterým se na krku pohupovalo sluchátko s Bluetooth přiznávali, že v autě přijímají hovor tak, že strčí do ucha sluchátko, najdou mobil (obvykle leží někde v přihrádce nebo je také na šňůrce na krku), podívají se kdo volá a hovor přijmou nebo nepřijmou. A na to opravdu těžká sada s Bluetooth není potřeba.
Jak používáte mobil v autě vy? Používáte nějakou formu hands-free, nebo držíte mobil v ruce? Pokud máte hands-free, co vám nejvíce vyhovuje a co nejvíce vadí? Podělte se o své zkušenosti v diskusi, nerozhodnutým čtenářům určitě pomůžete.
