O osudu dnešní Motoroly rozhodovalo několik poválečných let. Během nich se musela správně rozhodnout, které obory vývoje bude upřednostňovat a na jakého zákazníka se zaměří. Z války vyšla Motorola jako přední dodavatel komunikační techniky a elektroniky pro americkou armádu. Po zapojení USA do bojů prudce vzrostla potřeba krystalů pro armádní vysílačky a radary. Ministerstvo obrany oslovilo Galvin Mfg. Corp. s požadavkem na zajištění dodávek více než 35 milionů krystalů. Na takový požadavek nebyly Galvinovy továrny stavěny, takže bylo nutné oslovit i ostatní konkurenční firmy. Galvin Mfg. Corp. se nakonec podařilo i s tímto postupem armádní požadavky uspokojit. Díky tomu se z malé předválečné společnosti s ročním obratem 10 milionů dolarů stala po válce poměrně velká společnost s obratem 250 milionů dolarů.
Drtivá většina výrobků byla prodávána pod značkou Motorola, takže v roce 1947 došlo ke kroku, který se už dlouho očekával. Došlo k přejmenování společnosti Galvin Mfg. Corp. na Motorolu. Tím došlo k odstranění nálepky rodinného podniku, což ovšem neznamená, že by Galvinové ztratili v této společnosti vliv. Např. současný CEO Motoroly je Christopher Galvin a mezi jednotlivými řediteli najdete i Boba Galvina, syna Paula Galvina.
V roce 1944 dodala Motorola (tedy ještě pod starým jménem společnosti) první komerční vysílačkový systém. Zákazníkem byla taxíkářská společnost v Clevelandu. Spousta firem začala zjišťovat, že se jí spojení mezi centrálou a jednotlivými pracovníky či pracovišti vysílačkami vyplatí. V roce 1947 Motorola představila svůj první trunkový systém. A o pět let později už měla v nabídce více než sto modelů obousměrných vysílaček.
Jako velmi dobré rozhodnutí se ukázala být podpora bezdrátových přenosů v pásmu mikrovln. Mikrovlné přenosy se totiž ukázaly jako velmi praktické a efektivní a začaly se v USA ihned po válce masivně využívat. A protože Motorole se povedlo zachytit tento trend velmi brzy, mělo v roce 1952 dvě třetiny mikrovlnných systémů v USA značku Motorola.
O několik let později, v roce 1955, představila Motorola první pager a zprovoznila pagingovou síť v městské nemocnici v New Yorku. V těchto letech také Motorola začala prodávat první radiotelefony. Zákazníky byly především státní instituce a těžařské společnosti. Provoz radiotelefonu byl dražší, ale pohodlnější než vysílačky. Během dalších desetiletí se radiotelefony začaly rozšiřovat do spousty firem a mezi bohatší osoby.
Segment domácích spotřebičů Motorola citelně zasáhla svým prvním televizorem. Jmenoval se Golden View, měl sedmipalcovou černobílou obrazovku a uveden na trh byl v roce 1947. Během jednoho roku se jich vyrobilo více než 100 tisíc kusů. Počet modelů televizorů se rozšiřoval a v roce 1956 už Motorola dokázala vyrábět i barevné obrazovky.
Doslova převrat nastal v elektrotechnickém průmyslu po objevu tranzistoru. První veřejná prezentace této součástky proběhla v roce 1948 (objevili ji v Bell Labs), Motorola získala licenci na jejich výrobu v roce 1952. Začala je masově vyrábět, a to byl zřejmě nejdůležitější milník v historii Motoroly. Stala se totiž jak dodavatelem koncových výrobků a systémů, tak dodavatelem součástek pro konkurenční výrobky. A z toho těží dodnes. A když byl v roce 1958 objeven integrovaný obvod, mohla Motorola ovládnout trh s křemíkovými součástkami.
V roce 1974 představila Motorola svůj první mikroprocesor - pojmenovaný 6800. V té době vrcholila ropná krize, a proto o něj projevil zájem automobilový koncern General Motors. Tento procesor byl použit k řízení vstřikování paliva a kontrole emisí. Byť skeptici namítali, že mikroprocesor v motoru je nesmysl, po výrazném snížení spotřeby u takto vybavených automobilů museli uznat opak. Po tomto úspěchu začal mikroprocesory od Motoroly odebírat i Ford. Mikroprocesory Motoroly začaly pronikat i dalších oblastí průmyslu. V 80. letech začala s Motorolou spolupracovat IBM na vývoji průmyslových informačních systémů.
Když americký prezident Kennedy odstartoval projekt Apollo, byla oslovena většina amerických technologických firem, včetně Motoroly. Ta dodávala komunikační moduly a spokojenost s nimi vedla k tomu, že většina komunikačních zařízení použitých NASA má značku Motorola. K vývoji vlastních telekomunikačních satelitů se Motorola dostala v 70. letech, kdy se podílela na satelitech pro GPS (globální poziční systém). Zatím posledním výrazným počinem ve vesmíru byla pro Motorolu satelitní síť Iridium. Tento projekt se v Motorole plánoval od začátku 90. let a skončil naprostým fiaskem. V současnosti stále není jasné, jestli se satelity za několik miliard dolarů nechají shořet v atmosféře nebo se najde nějaký kupec.
Mnohem lépe se Motorole daří na trhu s mobilními telefony. Radiotelefony dělala už dříve, k celulárním (mobilním) telefonům se dostala v roce 1972, kdy spolu s AT&T začala budovat analogovou mobilní síť ve Spojených státech. V roce 1983 představila Motorola svůj první mobilní telefon - DynaTAC. A od té doby patří Motorola mezi tři největší výrobce mobilních telefonů na světě. Silná je také v dodávkách operátorům, u nás je jejím zákazníkem např. RadioMobil.
Poválečná historie Motoroly už možná není tak zajímavá jako její meziválečné začátky, ale dobře ilustruje, jak se Motorola dostala tam, kde dnes je. Motorola dnes dokáže vyrábět obyčejné tranzistory přes spotřební elektroniku a mobilní telefony až po satelitní sítě.
O historii Motoroly od založení až po konec 2. světové války se dočtete zde.
