Ještě nedávno to bylo velmi jednoduché. Chtěli jste laciný mobilní telefon, probrali jste si nabídkový katalog německých operátorů a zhlédli jste se kupříkladu v Ericssonu T10 za 100 DM, případně jen o padesát marek dražším telefonu Nokia 3210. Zajeli jste si do Německa a v prvním obchodě s mobilními telefony jste si telefon zakoupili v předplacené sadě jednoho z operátorů. Předplacenou kartu jste za rohem hodili do popelnice (případně v témž krámku za deset marek prodali), na hranicích či doma jste inkasovali 15% MWSt (česky DPH) a ty jste obratem investovali do odblokování mobilního telefonu.
Pokud odmyslím náklady na cestu, dal se tak již zmíněný Ericsson T10 pořídit za necelé dva tisíce korun, o polovinu dráž vyšla jednu chvíli Nokia 3210. V podobných relacích se dala zakoupit celá škála mobilních telefonů. To vše vcelku legálně. Jak to?
Němečtí mobilní operátoři mají z předplacených sad významně vyšší profit než operátoři čeští - kupříkladu SMS zpráva hravě vyjde na 39 feniků, tedy zhruba 7 Kč, ke čtyřiceti korunám se v přepočtu vyšplhá nejnevýhodnější minutová sazba. To ale znamená vyšší zisky z předplacených karet a vyšší ochotu investovat do křížového financování předplacených telefonů v sadách. Podobná situace je i jinde ve světě - Francie, Portugalsko nebo Španělsko.
Jenže němečtí operátoři neměli na paměti realitu českou, především pak zlaté české ručičky a hlavičku myslící především na ušetřené peníze. Takže německé předplacené sady se staly cílem nájezdů českých, ale i polských nákupčích, kteří je brali po desítkách i stovkách kusů. Obchod se šedými telefony kvetl, a to doslovně - například jistá německá mobilní síť si u Ericssonu objednala šedé T10. Ty se do České republiky nikdy oficiálně neprodávaly, přesto jsou vidět poměrně často. Pokud jste je koupili za plnou cenu, plakejte - jejich nákupní cena v Německu se pohybovala okolo 2000 Kč.
Jenže žádné hody netrvají věčně - i německým operátorům začala být situace nápadná a rozhodli se ji řešit. Ještě o prázdninách začali první z nich zavádět restrikce. Nejdříve bylo možno prodávat předplacené sady pouze německým občanům na průkaz totožnosti, ale ukázalo se, že je dost občanů ochotno nakoupit na sebe větší množství předplacených sad. V posledních týdnech následovalo opatření ještě tvrdší - nyní je možno koupit pouze dva kusy předplacené sady na jeden doklad.
Toto opatření původně některé prodejní řetězce nechtěly respektovat, ale tlak mobilních operátorů postupně nutí přijímat tyto podmínky jak všechny service providery, tak prodejní řetězce. Ačkoliv o počtu takto prodaných "šedých" sad se operátoři nechtějí vyjadřovat, tvrdost zákroku nenechává mnoho prostoru pro pochyby. V Německu totiž není vůbec nic jednoduchého pokoušet se omezovat počty nakupovaných výrobků, nebo dokonce diktovat, občanům kterého státu se mohou prodávat.
Pro milovníky šedého dovozu ale není všem dnům konec - ačkoliv Německo bylo díky své velkorysé dotační politice a blízkosti velmi příjemné, lze podobně stále ještě dovážet telefony z Rakouska, Francie a dalších zemí. Jenže i tam se na prodejním nebi zatahuje - německý příklad varuje.
