Právě na konci století se totiž začal rychle prosazovat telegraf, jehož rychlosti nemohli jezdci na koních žádným způsobem konkurovat. Obsluha telegrafu musela sice být odborně vyškolena a musela ovládat morseovu abecedu, ale na druhou stranu nepotřebovala žádné přepřahací stanice, rezervní koně, obrok ani oves. Běžnému telegrafistovi stačil prostý plat. Výhody telegrafu tedy byly záhy veřejně známé a nic nestálo v cestě bouřlivému rozvoji výstavby telegrafních sloupů. (V Americe to vedlo ještě k rozvoji oblíbené zábavy bourání těchto sloupů.)
Protože telegraf je prvním běžně používaným telekomunikačním prostředkem, je zároveň prapradědečkem dnešního mobilního telefonu. Možná poněkud z druhého kolene, ale příbuzný to je. Sérii našich výletů do minulosti, již jsme slibovali minulý týden, proto logicky zahajujeme právě telegrafem. Následující fotografie jsme získali v Národním technickém muzeu.
První obrázek vám přiblíží telegrafní klíč, o němž jsme mnohkrát četli v dobrodružné literatuře. Ten náš byl vyroben někdy mezi roky 1880 a 1900. Představte si, jak byste s jeho pomocí sdělovali svému šéfovi, že se na ranní poradu dostavíte o něco později...
Samotný telegrafní klíč by nám však mnoho nepomohl a proto se podívejme ještě na jednu součást telegrafu. Jmenuje se telegrafní relé neutrální a oko příznivců relátek na něm jistě spočine se zalíbením.
Klíčem se zpráva odesílala, jak ale vypadal terminál na druhé straně linky? Dnešní tiskárny nepřipomínal ani vzdáleně, ovšem jistou podobnost v jeho funkci a funkci starších jehličkových tiskáren nalézt můžeme. Exponát se jmenuje rycí telegrafní zapisovač a byl vyroben roku 1880. Slovo rycí v názvu je zcela na místě, protože zápis značek probíhal rytím značek do papírového pásku.
Telegraf samozřejmě používaly i armády a tak přidáváme ukázku vojenského skládacího barvopisného telegrafu z roku 1914. Protože i jeho dráty bylo možné zničit nebo jinak přurušit, mohl Mel Gibson natočit vynikající film z 1.světové války s názvem Galipolli. Gibson je v něm spojkou, která se po přerušení telegrafního vedení snaží doručit rozkaz k zastavení zbytečného útoku.
Rok 1847 nám reprezentuje tzv. Šefčíkův klíč k Bain-Ecklingovu jehlovému telegrafu. Na první pohled se zdá, že tento klíč je o něco méně propracovaný, než předcházející model, ale dnes to již těžko vyzkoušíme v praxi.
Ještě o rok straší je přijímač Bain-Ecklingova jehlového telegrafu. Jak je i zde vidět, byla cesta k evropským nebo světovým standardům ještě dlouhá.
Úplně jinak vypadal přijímač pro ručkový telegrafní vysílač, jehož název nepochází od nošení v ruce, ale od toho, že k zobrazování písmen využíval "ručku". V mnoha domácnostech by se jistě vyjímal mezi rodinnými starožitnostmi.
Zde je vysílač ručkového telegrafu. Princip ručkového systému spočíval v tom, že krokovací mechanismus přijímače reagoval na počet impulsů přijatých z vysílače. Daný počet impulsů = dané písmeno.
Nyní máte před sebou ukázku automatizace v telekomunikacích. Vyobrazené zařízení jest automatická telegrafní souprava vyrobená pro císaře Ferdinanda I. Měla tři části - vysílač, přijímací zapisovač a zásobník značkových typů. Značkové typy se srovnaly do lišty na horním obrázku a postupně projely vysílačem.
Dnešní poslední obrázek zachycuje nástup nové generace zařízení. Zvyšovala se rychlost života a tak nastoupila i rychlejší a pohodlnější technologie. Dálnotisk (není to překlep) od firmy Siemens&Halske mohl již obsluhovat každý, kdo byl schopen si poradit s psacím strojem.
Není třeba se nyní obávat, že jsme neprošli celý vývoj telekomunikací. Příští týden se s námi do Technického muzea můžete vrátit a po lince dálnospis - dálnotisk pokračovat v historickém výletu.
