Celková kapacita tehdejších analogových ústředen činila 1,779 milionu přípojek a už v roce 1990 jich bylo zapojeno 1,664 milionu. Nebýt několika nutných a především správných rozhodnutí, československá telekomunikační síť by byla do pár let zcela přetížena.
Problematický byl v té době i stav telefonních rozvodů, které tvořily kabely různého stáří a provedení. Jejich materiálová nehomogenita a často i provizorní řešení znamenaly časté poruchy. Všem bylo jasné, že jediným řešením je přechod na digitální technologii.
Klíčová rozhodnutí padla už za komunismu
Plán na záchranu telefonní sítě přitom vznikl již rok před revolucí. Pak ale přišel převrat a nikdo netušil, co nás čeká. V budoucnu se navíc ukázalo, že původní plán rozvoje telekomunikací z roku 1988 nelze splnit. Obnova sítě probíhala pomalu a její dokončení by trvalo až 30 let.
Poptávka po telefonním aparátu přitom neustále rostla a s ní i provoz v telefonní síti. Poruchy byly na denním pořádku, mezistátní hovory až v polovině případů vypadávaly. Bylo na čase jednat.
Demonstrace se v roce 1989 svolávaly přes pevnou linku. Žádné mobily |
Zásadní byl v tomto ohledu rok 1990. Tehdy byly Československu nabídnuty dva plány na obnovu sítě. Americké konsorcium West Atlantik přišlo s návrhem na výstavbu překryvné digitální sítě DON, zatímco německý Detecon razil cestu obnovy sítě analogové. Po několika expertních analýzách nakonec nově vzniklý státní podnik SPT Praha rozhodl ve prospěch amerického konsorcia.
Toto rozhodnutí odstartovalo sérii obrovských investic do telekomunikací. Původní předpoklady mluvily o částce 3,5 miliardy dolarů, což byla na tehdejší dobu nepředstavitelná částka. Podle strategického plánu z roku 1992 měla být modernizace sítě zcela dokončena do roku 2000.
Projekt sužovaly problémy i rozpad federace
Při výběru technologií však přišel první problém. Za dodavatele byly vybrány firmy Siemens a Alcatel, kvůli restrikcím států sdružených v organizaci COCOM ale nemohly být nové digitální ústředny na území Československa instalovány. COCOM totiž zakazoval vývoz moderní techniky do bývalých socialistických států. Československo se tedy nejdříve muselo ze seznamu těchto států vymanit.
Pajerová: Mít tenkrát mobil, tak to dopadlo úplně jinak |
Další překážkou byly gradující spory v tehdejší federaci a blížící se rozdělení Československa na dva samostatné státy. Přesto lze toto období označit ve vývoji českých telekomunikací za klíčové. Tou dobou totiž vznikl I. telekomunikační projekt, který zastřešoval modernizaci sítě až do roku 1995. Ač byl jedním z nejdiskutovanějších počinů vlády, ustál všechny překážky a další vývoj ukázal, že obsahoval správná rozhodnutí.
Už v roce 1992 bylo přepojeno na nově vybudovanou digitální ústřednu v Praze prvních 200 tisíc klientů analogové sítě. Rok nato byla dokončena výstavba páteřní digitální sítě. Ročně se tehdy v telekomunikacích utopily miliardy korun. Celkové náklady se nově odhadovaly na 140 miliard.
S rozpadem federace přišel monopol
Krátce po rozpadu federace se státní podnik SPT Praha rozdělil na dva samostatné podniky - Českou poštu a SPT TELECOM, který se v roce 1994 stal akciovou společností se zaručeným monopolním postavením na provozování telefonních stanic až do roku 2000.
Tato státní záruka se okamžitě stala cílem několika protestních akcí a v novodobé historii tuzemských telekomunikací je jediným klíčovým rozhodnutím, které lze označit za nesprávné. Nejenže zcela zmrazilo přirozené tržní mechanismy a rozvoj služeb, ale činilo velké problémy i při prodeji státního podílu v pozdějším Českém TELECOMU.
Ke vzniku Československa napomohly české Maffii odposlechy tajné linky |
Počty telefonních stanic tou dobou rostly meziročně o statisíce. Položeny byly tisíce kilometrů optických vláken a vybudovány digitální tranzitní ústředny ve čtyřech okresních městech. Situace byla ale stále kritická, na telefonní linku čekalo v roce 1994 hrozivých 635 tisíc klientů.
Jelikož byla situace nadále neudržitelná, rozhodlo se, aby se nabídka s poptávkou vyrovnala nejpozději do roku 1998, tedy o dva roky dříve, než byl původní požadavek. A to za každou cenu. Většinu z nutných investic přitom pokryly výnosy z pozdější částečné privatizace podniku. V roce 1995 se navíc podařilo SPT TELECOMu získat úvěr 150 miliard korun, první svého druhu v České republice bez garance státu.
Deset let krušných událostí
Veškeré kroky, které se v nejdramatičtějším období let 1989 až 1999 udály, se nakonec ukázaly jako správné. Čekací dobu na zavedení pevné linky se z průměrných 2,5 let v roce 1995 podařilo zkrátit jen na 50 dní v roce 1998. Telefonní přístroj mělo tehdy doma 71 procent českých domácností, což představovalo 3,8 milionu aktivních přípojek.
Mobily za totality nesly značku Tesla. Byly jen pro vyvolené |
Vrchol v počtu pevných linek pak představoval rok 2000: téměř 3,9 milionu. Od stejného roku začalo docházet k odlivu zákazníků z pevných sítí kvůli přechodu k sítím mobilním. Na českém telekomunikačním trhu se událo hned několik zahraničních fúzí, z nichž nejzásadnějším byl odkup Českého TELECOMu společně s mobilním operátorem EuroTel španělskou firmou Telefónica O2 v roce 2005. Dnes se počet pevných linek odhaduje na necelé dva miliony.
