Z tašky vytahuje katalog výrobků, nožík na dopisy, přívěsek na klíče a objemnou složku s dokumenty a fotkami. Na nožíku je jméno Josefa Sousedíka, na přívěsku logo Sousedíkových závodů. Tomáš Sousedík, syn průmyslníka, vynálezce, starosty Vsetína a aktivního odbojáře, se rozhodl uspořádat archiv po svém otci.
Celý magazín |
Že to nebude práce na pár večerů, je jasné. Josef Sousedík byl totiž neobyčejně aktivní muž. Jenomže to je jeho syn také. „Nejsem líný, ale stejně nerozumím tomu, jak táta mohl všechno stihnout. Jeho den měl přeci taky jen 24 hodin,“ směje se Sousedík a probírá se složkou.
Je v ní třeba cestovní pas maminky, noviny z roku 1937, v nichž se bilancuje deset let Sousedíkova starostování nebo úmrtní list táty, vystavený až měsíce po jeho smrti. Taky technické nákresy, fotografie otce se Slovenskou strelou, pro niž konstruoval pohon. Na dalším snímku je náboj z kola hybridního automobilu, který otec zkonstruoval a jezdil jím do práce. To se psal rok 1927.
Výjimečný archiv: V pozůstalosti vynálezce, starosty a popraveného odbojáře Josefa Sousedíka je nejen dobový tisk, nožík s jeho jménem, ale také technické nákresy slavného vlaku Slovenská strela.
Auto mělo pětr ychlostí, v náboji každého kola byl separátní elektromotor. V té době byl Sousedík generálním dodavatelem elektromotorů a dalších komponentů pro firmu Baťa, ale nechtěl, aby se podniky spojily v jeden. „Tomáš Baťa to respektoval, pak ale v roce 32 zemřel a firmu převzal Jan Antonín. To byl jiný dravec a táta mu tehdy fúzi odřekl trochu nešikovně,“ vypráví Sousedík. „Jan mu vypověděl spolupráci a tím ho poslal v době ekonomické krize do platební neschopnosti,“ dodal.
Po krachujícím podniku okamžitě sáhl rakouský průmyslník František Ringhoffer a Sousedíkovy závody se staly součástí jeho skupiny, podobně jako kopřivnická automobilka, Vagonka ve Studénce a řada dalších významných podniků. Ukázal se být prozíravým majitelem, Sousedíkovi nechal volnou ruku a věřil jeho intuici při vynalézání.
Tehdy také vznikla Slovenská strela, rychlovlak, pro nějž Sousedík konstruoval pohon. Vycházel z toho, který využíval ve vlastním voze. Jiné Sousedíkovy práce ale laik těžko pochopí. „Našel jsem třeba dopis od profesora Sumce, což byla velká kapacita, a v něm stojí: ‚Velevážený pane továrníku, doneslo se ke mně, že snad pracujete na kosinu fí reduktoru. Já mám také tento nápad, dejte mi prosím vědět, abych to nedělal zbytečně.‘ Tomu rozumí jen odborníci,“ usmívá se Sousedík.
Tomáš Sousedík: Vzpomíná na svého slavného otce.
Dalším oddílem archivu bude období od roku 1927 do nástupu fašismu, kdy byl Sousedík starostou Vsetína. Zasloužil se o vznik Zbrojovky, železnice, pokládal základní kámen gymnázia. A také sportovních klubů. Ve svém podniku zaměstnával víc než tři stovky lidí a měl propracovaný sociální systém. Zároveň neustával v bádání, vynalézal a přihlašoval patenty technických řešení. Měl jich přes dvě stovky, třeba elektromobil nechal patentovat ve 30 zemích jako Británie, Spojené státy, Brazílie nebo Jihoafrická republika.
Část technických výkresů se ztratila za války, další pečlivě ukryl. „Mamince říkal, že je schovává pro novou – a jak věřil demokratickou – republiku po válce,“ vypráví Sousedík. Doma tak má množství sešitů s nákresy a popisy technického řešení.
Domů se nevrátil
Sousedík vybudoval a financoval vlastní odbojovou skupinu a absolvoval proto několik výslechů na gestapu. Na ten poslední, 15. prosince roku 1944, proto neodcházel příliš znepokojený. Když se nevrátil, předpokládala jeho žena, že jej vězní v Brně. Posílala mu tam oblečení a jídlo. Ještě v květnu 1945 čekala, že se objeví. „Vrátili jen klobouk. Úmrtní list sepsali až zpětně,“ vypráví Sousedík.
Výjimečný archiv: V pozůstalosti vynálezce, starosty a popraveného odbojáře Josefa Sousedíka je nejen dobový tisk, nožík s jeho jménem, ale také technické nákresy slavného vlaku Slovenská strela.
Dnes už patrně zná příběh posledního tátova dne. Díky prohledávání archivů při spolupráci na knize Josef Sousedík – (ne)zapomenutý vynálezce, továrník, politik a vlastenec ví, že jej nezastřelil gestapák, jehož jméno stojí v dokumentech. „V té době už zuřila válka mezi gestapem a policií, skutečného vraha, brněnského Němce Kopřivu, kryli,“ je přesvědčený Sousedík. „Jen nevím, jak skončil. Po válce zmizel nejspíš díky nové identitě.“
