Letošní rok se na Šumavě nese ve znamení oslav 60 let od vyhlášení chráněné krajinné oblasti (CHKO). Přestože přesné datum připadá až na prosinec, správa národního parku nachystala zajímavé akce na celý rok.
Tou první bylo vydání audioknihy Národní park Šumava – 30 let. Dílo má dohromady 36 částí a posluchači se mohou těšit na nový díl každý pátek až do začátku října letošního roku. Zdarma je najdou na oficiálním YouTube kanálu správy parku nebo na Šumavských podcastech turistické oblasti Šumavsko.
Celý magazín |
Tam je k poslechu připravená i druhá audiokniha – Šumavské skvosty, jejíž tištěná verze obsahuje soutisk zvětšeného a Braillova písma. Přečíst si ji mohou jak nevidomí, tak slabozrací, nebo i zdraví čtenáři. K zapůjčení bude ve všech informačních střediscích parku.
„Připravujeme také speciální komentované vycházky do CHKO. Akce jsou zdarma, ale je nutné se dopředu přihlásit, protože je jen omezený počet účastníků,“ upozorňuje mluvčí NP Šumava Jan Dvořák.
Přichystané budou také tematické výstavy v návštěvnických střediscích. „Ty budou i putovní, a to po našich velkých přilehlých městech, jako jsou Klatovy, Sušice a Prachatice. S výstavou bude vždy spojena přednáška ředitele parku Pavla Hubeného,“ naznačuje Dvořák. Všechny podrobnosti najdou zájemci na webu parku.
O ochraně přírody se na Šumavě mluvilo dávno před vznikem CHKO. Asi nejznámějším průkopníkem byl lesník Josef John, který zajistil, že kníže Schwarzenberg vyhlásil ochranu Boubínského pralesa už před více než 185 lety.
Vznik CHKO zpočátku vnímali jako zklamání
A starší než jedno století jsou i myšlenky na vyhlášení národního parku. První úvahy se objevily už v období Rakouska-Uherska, v roce 1911. Nejpodrobnější návrh ale vznikl za nacistického Německa v roce 1938. Tehdy se dokonce uvažovalo o vystěhování části obyvatelstva a vytvoření rozlehlé divočiny.
Další pokus přišel po odsunu většiny německy mluvícího obyvatelstva v roce 1946, kdy se území téměř vylidnilo. Situace k vyhlášení národního parku tehdy využil Julius Komárek. Ale také neuspěl.
Až deset let po 2. světové válce se sešla skupina lidí, dnes bychom řekli nevládní organizace, která chtěla připravit vyhlášení národního parku.
„Stejně jako dnes tito lidé vyvolávali mezi profesionálními ochránci přírody spíše pousmání. Přesto dokázali, co profesionálové nezvládli. V roce 1954 poprvé zformulovali představu o národním parku, jeho rozsah a cíle ochrany, a dokonce navrhli, jak tento plán zorganizovat,“ vypráví ředitel šumavského parku Pavel Hubený.
Jedním z nadšenců byl Ladislav Vodák. „Spolek připravoval celou dobu národní park. To, že nakonec vznikla CHKO, určitě skupinu neuspokojilo a vedlo to k tomu, že Šumava byla přece jen víc zranitelná, než by mohla být. Do určité míry si mysleli, že to byla promarněná šance. Bylo po válce a pohraničí bylo vysídlené. Zarůstaly vesnice, políčka a louky,“ upřesňuje Hubený.
I přes jejich zklamání to byl z dnešního pohledu velký krok. „Vše mělo svůj vývoj. V 60. letech se nedalo mluvit o nějaké zásadní ochraně. Byla to spíše taková deklarace toho, že je to hezké území, a hospodářské subjekty to měly zohledňovat. Ony to ale pochopitelně braly po svém. Za důležitější se tehdy považovala ochrana státu a Varšavské smlouvy. Teprve po deseti až patnácti letech od vyhlášení dostala CHKO nějaký status. Vznikly správy CHKO a první právní úpravy, které řešily jejich fungování tak, aby měly nějaké kompetence,“ hodnotí Hubený.
Dnes funguje CHKO Šumava současně s národním parkem. Ale může se zdát, že zároveň zůstává v jeho stínu. Přesto spravuje některé nejcennější části Šumavy, jako jsou Královský hvozd s Černým a Čertovým jezerem a Boubín, které se do národního parku Šumava nedostaly.
„Vyhlášením národního parku v roce 1991 se CHKO stala jakýmsi jeho ochranným pásmem. Ale posledních třicet let strhl mediální pozornost především park,“ uvědomuje si Hubený.
