Přiměla krále, aby v pohádce Pyšná princezna povolil zpěv a snížil daně. Chůva princezny Krasomily bydlela u zámku Hluboká. A shodou okolností hned vedle jiného zámku ve Světlé nad Sázavou se narodila v roce 1888 herečka Mária Sýkorová, která tuto chůvu hrála.
Přestože byla křtěná řekou Sázavou a narodila se jako Marie Pochmonová, do Pyšné princezny byla obsazena vlastně už jako slovenská herečka. V té době měla za sebou pět let hraní v košickém divadle a další působení v bratislavském Slovenském národním divadle od konce dvacátých do začátku 50. let. Z něj odešla až v důchodovém věku, právě v době přípravy Pyšné princezny.
Celý magazín |
Rodný dům herečky ve Světlé se do dnešní doby nedochoval. Mária Sýkorová přišla na svět v dnešní Wolkerově ulici, vedle zámeckého parku a kousek od řeky Sázavy. A to zhruba v místech, kde nyní stojí dům číslo 1024. Dnes je zde modernější zástavba.
Šlo o takzvaný panský dům. V budově byla škola. Dům byl zbořen v roce 1904. V té době bylo Marii Pochmonové šestnáct let a už zřejmě začala snít o životě u divadla.
Představitelka hodné chůvy, jež malou princeznu Krasomilu naučila písničku Rozvíjej se poupátko, přišla na svět do rodiny světelského truhláře Františka Pochmona. Křestní jméno Marie dostala po mamince.
První divadelní kroky udělala u kočovné společnosti. Když jí bylo jednadvacet, začala se v Praze učit herectví u členky Národního divadla Marie Hübnerové. Mezi lety 1909 až 1924 hrála v Praze, Českých Budějovicích, Olomouci či Ostravě. Objevovala se často v operetách.
V roce 1923 se vdala za herce a režiséra Jana Sýkoru, rodáka z Netína na Žďársku. Jeho otec Antonín Sýkora byl v Netíně hostinským.
Přestože tehdy novomanželé Marie a Jan působili v ostravském divadle, svatbu měli v pražském kostele svaté Ludmily vedle Divadla na Vinohradech. Sýkora za první světové války ještě před svatbou narukoval a dostal se do ruského zajetí. Válku přečkal a vrátil se na jeviště. Po svatbě už následovala společná cesta novomanželů na Slovensko.
V Košicích setrvali pět let. Následně přijali angažmá v bratislavském Slovenském národním divadle, kde Sýkorová zůstala až do roku 1951, s výjimkou nuceného penzionování v období Slovenského štátu, tedy za druhé světové války.
V té době hrála jen pohostinsky, objevila se krátce i v tehdy mimořádně úspěšném pražském Divadle Vlasty Buriana. V době svého slovenského působení začala používat jméno Mária.
Tři roky po válce Sýkorová ovdověla. Do Pyšné princezny byla obsazena tři roky po smrti chotě. V důchodovém věku bydlela v Brně. Tři roky po natočení Pyšné princezny dostala titul zasloužilá umělkyně. A do Bratislavy za svými přáteli se ráda vracela na návštěvy.
Stihla si ještě zahrát v oceňovaných filmech Velká samota či Kristove roky a dalších snímcích. Na rodné Vysočině si zahrála babičku ve filmu Malý Bobeš.
Chůva princezny: Tak si představitelku chůvy pamatuje bezkonkurenčně nejvíc diváků.
Role v pohádce Pyšná princezna přesto zůstala její nejznámější. Každoročně o Vánocích jí král v podání Stanislava Neumanna donese do vězení pilník, aby se dostala přes mříže. A ona mu vyčte, že dovolil svým rádcům a vojákům sužovat lidi a mačkat z nich nekřesťanské daně. „A když chceš dát někomu svobodu, dáš mu pilník,“ zlobila se na panovníka. Král pak snížil daně a povolil zpěv. Mária Sýkorová zemřela 31. srpna roku 1967 v Brně. Bylo jí 79 let.
