Autor: Historik umění Pavel Šopák

Autor: Historik umění Pavel Šopák | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Pocta architektovi Leopoldu Bauerovi

Historik umění Pavel Šopák vydal publikaci věnovanou architektu Leopoldu Bauerovi.

Přes 80 let ležely v depozitáři Slezského zemského muzea téměř dvě stovky fotek, které v polovině září 1938 poslal tehdejšímu řediteli muzea Edmundu Wilhelmu Braunovi architekt Leopold Bauer jako podklad pro souhrnnou knihu o jeho díle. Bauer ale krátce nato zemřel, zároveň přišel Mnichov, válka a po ní odsun, který se týkal i ředitele Brauna. Kniha tak nikdy nevznikla.

Pomyslný dluh muzeum Bauerovi splácí až teď publikací Leopold Bauer (1872–1938): morfologie moderny, jejímž základem je právě Bauerova série fotografií. „Jde o jakýsi dokument o Bauerově přemýšlení o architektuře,“ říká její autor, historik umění Pavel Šopák.

Celý magazín

tit

Jak byste představil Leopolda Bauera a jeho stavby člověku, který jej vůbec nezná?

Bauerovy stavby není třeba složitě představovat, celá řada z nich slouží veřejnosti a lze je vidět zvenčí i zevnitř. Jsou to doslova ikony. Třeba budova Obchodní a živnostenské komory v Opavě, ta provází člověka od narození celý život. Konají se tam vítání občánků, svatby, koncerty, chodí se tam do knihovny. Totéž obchodní dům Breda v Opavě, Střelecký dům v Krnově nebo Priessnitzovo sanatorium v Jeseníku. Priessnitzovo sanatorium je podle mého názoru právě tím magnetem, proč do lázní v Jeseníku jezdilo a jezdí tolik lidí. Jan Werich s Martinem Fričem tam napsali scénář k filmu Císařův pekař a Pekařův císař, jezdil tam autor Ferdy Mravence Ondřej Sekora, spisovatel Emil Vachek, celá plejáda herců od Jiřiny Štěpničkové, Zity Kabátové, Věry Galatíkové po Oldřicha Nového nebo Ladislava Chudíka. V Bauerových stavbách je stará rakouská noblesa, jakási úroveň, vznešenost, jsou ikonické.

Byly výjimečné i v jeho době?

Musely se vymykat. Bauer byl i na vídeňské poměry vysoce ceněným architektem, byl velmi úspěšný v architektonických soutěžích. A třeba Obchodní a živnostenská komora, to byla zemská instituce a její budova byla stavěna jako monument. Také Breda byla od počátků výjimečná, i když je to v podstatě kamufláž.

Jak to myslíte?

Byla sice největším obchodním domem v Československu, ale obchody byly jen v prvních dvou podlažích. Zbytek byla továrna, šicí dílny a sklady. Normálně by stál obchod a kolem něj haly a sklady, jenže Bauer to vše umístil do pater jedné budovy, které dal jednotnou fasádu městského domu a vznikl tak monumentální obchodní dům.

Kde všude jsou Bauerovy stavby?

Hlavně ve středoevropském prostoru. Řadu realizací má ve Vídni, například tiskárnu rakouské banky na Wagnerově náměstí, ale asi největší koncentraci najdeme ve Slezsku. Velmi zajímavá je u něj rozmanitost jeho práce, navrhoval kostely, lázně, obchody, vily, v Krnově tělocvičnu, ve Vratislavicích nad Nisou i továrnu. Stavby, které se podle jeho návrhů uskutečnily, jsou ale spíše drobné v porovnání s projekty, které se neuskutečnily. Byl autorem návrhu obří katedrály v Bělehradě i reprezentačního paláce Opavy, k jehož návrhu jej radní v roce 1930 přímo vyzvali a který měl mít téměř dvojnásobnou výšku než Breda. Pro Vídeň navrhl kolosální přístaviště na Dunaji s administrativními budovami, projekt vznikl v souvislosti se zamýšleným projektem kanálu Dunaj – Odra. Navrhl parlament v Mexiku, radnici v Montevideu, hlavním městě Uruguaye. Bauer byl velký vizionář a na svou dobu velmi moderní. Obecně šlo o dobu velkých vizionářů.

Čím to?

Rakousko bylo obrovskou zemí, která se v rozvoji snažila inspirovat Německem, Francií a později Amerikou. Tehdejší architektonická velkorysost se vůbec nedá srovnat s dneškem. A to ani v detailech, Bauerova doba si hodně potrpěla například na materiály.

Co Bauer a dnešek?

Některé jím navržené stavby slouží jako veřejné budovy, vily jsou většinou v soukromých rukou, většina je nepřístupných. Ale třeba ve vile ve Ždánicích u Brna lze nahlédnout, jsou tam výstavní prostory muzea a zachovala se tam také řada detailů v interiéru. Dům ve Vídni, kde Bauer žil a pracoval – měl tam byt a ateliér, je rozdělený na pět bytů. Na fasádě a v zahradě jím navržené detaily také stále jsou. Zajímavým případem je zauhlovací a vodárenská věž bývalé továrny na koberce Ginzkey ve Vratislavicích nad Nisou, vzniklo tam občanské sdružení Zauhlovačka, které se stará o jejich využití. Složitou otázkou je budoucnost obchodního domu Breda v Opavě.

Proč?

Ten jako obchodní dům celý fungoval jen za socialismu. V momentě liberalizace už Bredu takto nikdo nepotřeboval, zůstal obrovský prázdný prostor. Marketová kultura je velmi dynamickým fenoménem. Od středověku se chodilo za obchodem a na trhy do center měst, totéž si ještě udrželo 19. století v podobě obchodních domů, a najednou přišel zlom a jezdíme na periferii. Tam, kde se v 19. století stavěly nemocnice, hřbitovy, jatka a kasárny, máme dnes obchody.

Je nová publikace tím, na čem se Bauer domlouval s ředitelem opavského muzea Braunem?

Leopold Bauer

Nevíme, jak si to tehdy představovali. Bauer Braunovi poslal 180 tematicky uspořádaných fotek a strojopis, který je čistě popisný. Jak by to Braun zpracoval, těžko říct. Věděl jsem o tom materiálu v depozitáři a napadlo mě, když se v současné době otevřelo téma budoucnosti obchodního domu Breda a připomínali jsme si 150. výročí Bauerova narození, celý soubor fotek ukázat. Tady v Opavě nikdy nic o Bauerovi nevyšlo tak, aby to nebyla kompilace, ale nový materiál, nový pohled, nové informace, které nikdo ještě předtím neviděl. Bauerova fotografická série je stěžejním základem monografie.

Co ukazuje?

Můžeme vidět, že Leopold Bauer si snímky své práce nechával pořizovat v průběhu celého profesního života. Některé jsou z doby okolo roku 1910 a jsou tam i fotky dělané na konci 30. let. Je na nich vidět, na co on sám kladl důraz, čeho si architekt sám váží. Že focené interiéry nejsou jen hezké místnosti, jako třeba sál v budově Obchodní a živnostenské komory v Opavě, kde jsou dnes varhany, ale i obyčejné kanceláře, chodby nebo detaily jako lustry, kliky, světla, nábytek. Vidíme úspornost, modernost, práci s prostorem, vedení světla a to je právě to, co Bauer akcentoval. Jsou to fotky pro architekta, ne pro fotografickou publikaci o jeho stavbách pro veřejnost. Je to jakýsi dokument o jeho přemýšlení o architektuře.


Témata: Rozhovory