Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Židovské víry se zámožní Liberečané vzdali, přesto je nacisté zavraždili

  14:19
Rodina Glaessnerových se po mnoha letech symbolicky shledala před brankou svého domu na Starém Městě v Liberci. Jejich příběh i osudovou deportaci v roce 1941 připomínají čtyři žulové dlažební kostky s mosaznými tabulkami zasazené v chodníku. Ke jménům Marianne a Gustava nyní přibyly i jejich dvě děti.

Ke jménům Marianne a Gustava Glaessnerových se po roce přidala i jména jejich synů. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Rodiče Wofganga a Herberta pocházeli z židovských rodin, oba však konvertovali ke katolictví a od svého židovského původu se distancovali.

Glaessnerovi žili v honosné vile v Masarykově ulici, lidé je považovali za prominentní rodinu, která se aktivně zapojovala do společenského života v Liberci. Hlava rodiny, Gustav Glaessner, působil jako advokát, vedl zdejší bridžový klub, byl příslušníkem Sudetoněmecké strany a údajně se stýkal i s členy Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP). O to víc jej překvapilo, když se norimberské zákony obrátily proti nim.

Nevěřili, že se jich nařízení dotknou

„Neidentifikovali se s židovstvím, byli plně asimilovaní a v právnické kanceláři zaměstnávali jen stranické Němce. Ani to jim ale nikterak nepomohlo a skončili velice špatně,“ prozrazuje Lea Květ, tajemnice Židovské obce v Liberci.

V roce 1938 byli oba Glaessnerovi vyslýcháni a označeni za běžence. „Očividně nečekali, že se něco takového může stát. Rodinu z Liberce vypověděli a museli se přestěhovat do Prahy,“ přibližuje absolventka Technické univerzity v Liberci Jitka Pánková, která se ve své diplomové práci zabývala mimo jiné i osudem Glaessnerových.

Do poslední chvíle jako by rodiče Wolfganga a Herberta nechápali, že se nevyhnou restrikcím a omezením. Své dva syny neposlali do zahraničí, respektive do bezpečí, o což se často snažily židovské rodiny.

„Ale oni dva se k tomu kroku neuchýlili. Stále nevěřili, že je potká stejný osud jako ostatní, protože jejich politické smýšlení bylo velmi proněmecké. Bohužel mu neušli, a proto tady dneska stojíme a díváme se na jejich Stolpersteiny,“ ukazuje na čtyři dlažební kostky Pánková, která objasňováním tohoto příběhu a bádáním v archivech strávila téměř rok.

S dalšími Liberečany skončili v ghettu v Lodži

V říjnu 1941 byli Glaessnerovi spolu se svými někdejšími spoluobčany z Liberce zařazeni do odsunového transportu, který mířil do polského ghetta v Lodži. Odtud se už nevrátili. „Zahynuli někdy na podzim nebo v zimě 1941, přesná data neznáme,“ podotýká Pánková. Wolfgangovi bylo tehdy 18 let a Herbertovi 13 let.

„Kromě domovů, práce a majetku sebrali obětem také jejich jména. Když přišli do koncentračního tábora, vytetovali jim čísla, přestali být lidmi. Snadněji se tak na ně zapomnělo,“ konstatuje Lea Květ, která vidí v navracení jmen obětem skrze Stolpersteiny jisté poslání.

„O kameny zmizelých škobrtnete očima na ulici. Je to mosazný čtvereček, který svítí v dlažbě. Někoho přinutí, aby se podíval blíž a přečetl si, kolik tomu člověku bylo a co se s ním stalo. Pokládáním kamenů vracíme obětem jména, aby se na ně nezapomnělo. Ani na to, že to byli lidé,“ říká tajemnice židovské obce.

Padesát kamenů, padesát příběhů

V ulicích zavadí pozornější Liberečané pohledem přibližně o padesátku kamenů, první se ve městě objevily v roce 2016. Jejich autorem je německý umělec Gunter Demnig, který si podle Ley Květ licencoval jejich výrobu. Podoba kamenů je proto jednotná po celé Evropě a nelze vyrobit jejich napodobeninu.

„Vybereme člověka, kterému bychom rádi položili kámen, pak výrobu poptáváme v Německu. Peníze na kameny sháníme různě. Někdy sbírkou, z vlastních zdrojů či grantů, zkrátka co se podaří. Někdy zaplatí potomci přeživších kámen pro někoho ze své rodiny, většinou to jde ale z darů a ze sbírek,“ pokračuje Květ.

Dříve stával jeden kámen 120 eur, nyní se cena zvýšila na 132 eur. V Liberci je zasazují do ulic technické služby, za jejich osazení platí židovská obec. O mosazné desky, které se zpravidla umisťují před dům, kde oběť holokaustu žila nebo pracovala, se musí pravidelně pečovat.

O Stolpersteiny pečují dobrovolníci

Pohled na desky Marianne a Gustava Glaessnerových, které se pokládaly před domem číslo 18 v Masarykově ulici před rokem, dává jasnou představu, jak se zářivá mosaz během několika málo měsíců mění téměř k nepoznání. Lidé, kteří si je chtějí prohlédnout, se musí na chvíli zastavit, sehnout a mhouřit oči, aby zašlý text rozeznali.

„Máme projekt na adopci Stolpersteinů, je to vždy na rok. Lidé se na nás mohou obrátit a říct, o které kameny by se rádi postarali. Nyní mám v evidenci asi jen pět osiřelých kamenů, což je v tom velkém množství malý počet. Předpokládám, že i ty brzy najdou nějakého opatrovatele,“ dodává Květ. Dobrovolníci čistí kameny minimálně čtyřikrát ročně, buď speciálním čistidlem na měď, nebo si vyrábí vlastní ekologickou směs z octa a vody.

Židovská obec Liberec pokládá kameny zmizelých jednou ročně na podzim, ve středu 16. listopadu jich v Liberci přibylo osm. Wolfgang a Herbert Glaessner se vrátili do Masarykovy ulice, Anselm Freiberg a Otto Weiss na náměstí Dr. E. Beneše a Moritz, Marta, Hans a Hella Sternklarovi na Sokolovské náměstí.

  • Nejčtenější

Medaile přežijí i bujaré oslavy. Zkoušeli jsme to, říkají skláři a vyrobí další

27. května 2024  15:50

Křišťálové medaile pro hokejový šampionát jsou odolné, aby přežily i neřízené oslavy v šatnách....

Programátoři z Úřadu práce. Kvalifikaci změnilo 15 tisíc lidí, chválí si jeho šéf

26. května 2024  19:20

Zvýšit svou kvalifikaci nebo se naučit úplně nový obor. Úřad práce má projekt za více než 5 miliard...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Chlapec si při útěku z domova zlomil ruku a nohu, zachránil ho všímavý senior

26. května 2024  7:06

Díky své všímavosti nejspíš zachránil život třináctiletému klukovi. Ocenění „Ztracená pomněnka“,...

Jdu do Liberce. Po trenéru Kováčovi oficiálně potvrdil nové angažmá i klub

25. května 2024  22:30,  aktualizováno  26.5 14:35

Fotbalový trenér Radoslav Kováč potvrdil, že od nového ročníku první ligy povede Liberec. Dosavadní...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Chalupu v Jizerských horách pohltily plameny, hasiči s ohněm bojovali šest hodin

22. května 2024  10:50

Hasiči v noci z úterý na středu likvidovali požár chalupy v Albrechticích v Jizerských horách. Část...

Hrádek bourá zkrachovalou textilku, postaví místo ní centrum za půl miliardy

29. května 2024  12:49

Téměř osmitisícový Hrádek nad Nisou se rozhodl pustit do velkolepého projektu. Do roku 2027 chtějí...

Hořící harvestor zaměstnal hasiče, požár způsobil škodu za 1,8 milionu

29. května 2024  10:19

K hořícímu harvestoru do Jindřichovic pod Smrkem vyjížděli v úterý po půl desáté večer...

Osm žlutých pro Látala. Je to špatné, musím se zklidnit, ví jablonecký trenér

29. května 2024  8:30

Fotbalisté FK Jablonec nevystoupili ze stínu minulých dvou nepovedených ročníků. Ani s novým...

Strážníkům v Jablonci přibyla práce, nejčastěji řeší prohřešky v dopravě

28. května 2024  17:04

Druhé největší město v Libereckém kraji se potýká s kriminalitou. Nejčastější přestupky v Jablonci...

Herec Lukáš Vaculík se oženil, dívčí idol 80. let si vzal ředitelku z Primy

Lukáš Vaculík (61) se tajně oženil. Vzal si výrobní ředitelku a producentku FTV Prima Luciu Kršákovou (46). Herec a...

Milan Hein odhalil neshody mezi Simonou Postlerovou a její matkou

Smrt herečky Simony Postlerové (†59) byla ranou pro celou její rodinu. Na parte ale chybělo jméno hereččiny matky Jany...

Žádná tajná bokovka. S manželkou jsme rozvedeni, překvapil Petr Nedvěd

Generální manažer české hokejové reprezentace Petr Nedvěd (52) byl po divoké oslavě zlaté medaile z mistrovství světa...

Hoši, nádhera, děkují celebrity za hokejové zlato. Pokáč baví vítěze písničkou

Česká hokejová reprezentace získala po čtrnácti letech zlato na mistrovství světa. Obrovský úspěch nadchl nejen...

Zavřela jsem vagínu a už neotevřu. Když ženy žijí bez sexu a nechybí jim

Premium Stále častěji se můžeme dočíst, že lidstvo se nevěnuje své základní, přirozené potřebě – sexu. Nastupující generace...