Nepříjemný zápach sotva půl kilometru od Máchova jezera se dotýká všech – fotbalistů, kteří hrají na nedalekém hřišti, dětí, které tráví čas na táboře jen pár desítek metrů od páchnoucí čistírny odpadních vod (ČOV), i místních hoteliérů, kterých se znechucení hosté ptají na jeho původ.
„V osmdesáti procentech vítr fouká ze západu a severozápadu, takže se to na nás pořád valí a dostáváme to z první ruky. Vyndám si snídani, začnu mazat chleba, a když to přijde, musím utéct dovnitř. Na ten smrad se nedá zvyknout,“ popisuje Vladimír Otta, jehož chata je od čistírny téměř na dohled.
Otázka je, co tam vozí, jestli jen septiky, nebo nějaký zemědělský odpad. Kdo nám zaručí, že tam nevozí něco z prasečáku?
