„Nepůjde o žádnou komerční hnusnou ubytovnu, kde bují obchod s lidskou chudobou,“ řekl náměstek primátorky Kamil Jan Svoboda. „O klienty se budou starat dvacet čtyři hodin denně odborníci z organizací poskytujících sociální služby.“
V centru Liberci stojí Azylový dům Speramus pro bezdomovce - muže, a ve městě se nachází domov pro matky s malými dětmi. „Chybí tady však ubytovna pro rodiny s malými dětmi a pro osamělé ženy,“ upozornil Svoboda.
„Naše pracovní skupina vytipovala městský dům v Dvorské ulici. Zatím tam ale žijí nájemníci. Nabídneme jim městské byty v jiných částech Liberce. Stihl jsem navštívit dva nájemníky a souhlasí. Kromě jiného jim pomůžeme se stěhováním a poskytneme jim kompenzaci.“
Svoboda doufá, že ubytovna v Dvorské ulici začne lidem v nouzi sloužit v druhé polovině příštího roku. Dům s pěti byty a dalšími dvěma nebytovými prostory předtím projde rekonstrukcí. Po ní tam vznikne okolo deseti bytů.
Na dno se může dostat každý
„Městská ubytovna pro rodiny s dětmi a osamělé ženy v kritické situaci je určitě krokem správným směrem,“ prohlásila opoziční liberecká zastupitelka Zuzana Tachovská.
Kvůli problémům s bydlením pro lidi v nouzi vytvořil magistrát v roce 2012 skupinu odborníků vedenou radním Davidem Václavíkem. V ghettech, nuzných ubytovnách a na ulicích totiž končí stále více zkrachovalých Liberečanů.
Chudoba dopadá mnohem častěji i na rodiny, jež patřily dlouhá léta do střední třídy. Podle odborníků na sociální krize je dnes cesta na dno velmi rychlá. Stačí když člověk platí hypotéku nebo leasing a přijde o práci, potká ho úraz, onemocní či se rozvede. Dluhy vyústí v exekuci a celá rodina se dostane na komerční ubytovnu.
Pokud se tam ocitne rodina zvyklá na život ve standardním bytě, čeká ji většinou obrovský šok. Dva dospělí a dvě nebo dokonce tři děti se musí naskládat do jedné místnosti velké dvanáct až patnáct metrů čtverečných.
V ubytovnách lidé přicházejí o soukromí
Přicházejí o všechno soukromí. V ubytovnách není místo, aby si tam lidé vzali svůj osobní majetek. Někde dokonce platí zákaz návštěv a volného pohybu dětí ve společných prostorech.
„Ubytovny nejsou ale rozhodně žádným hnízdem neřesti a kriminality. Dostává se tam hodně lidí bezúhonných,“ vysvětlila před časem Barbora Šolková ze společnosti Sociofaktor.
Důstojná městská ubytovna v Dvorské ulici by se stala přestupní stanicí, odkud by se lidé vydali zpátky tam, kde byli před svým společenským pádem. Tedy do klasického bytu a do slušného zaměstnání.
Liberec si bere jako vzor ubytovnu v Novém Boru. Tamní radnice ji neprodala za nejvyšší nabízenou cenu, ale domluvila se s katolickou charitou na péči o lidi v nouzi. „Díky tomu se ve městě výrazně zklidnilo napětí,“ uvedl novoborský starosta Jaromír Dvořák. „Když se lidé díky ubytovně dostanou z nejhoršího a seženou si práci, nabízíme jim městské byty.“
