Julia Turko z ukrajinského Lvova najela se svým autobusem do ostrého provozu letos na jaře. | foto: Radovan Vrátný, BusLine

Češi jezdí pomalu. U nás každý spěchá, říká Ukrajinka za volantem autobusu

  • 49
Řízení autobusu je v Česku sice stále doménou především mužskou, avšak čím dál častěji cestující za volantem mohou spatřit také ženy. Příkladem za všechny může být Julia Turko pracující pro semilskou dopravní skupinu BusLine.

Mladá Ukrajinka ze Lvova usedla do kabiny autobusu letos na jaře. Na starosti má trasy na Orlickoústecku. Do České republiky přišla před pěti lety, tedy ještě před vypuknutím válečného konfliktu v její rodné zemi.

Dorazila sem s kamarádkou a zpočátku pracovala na směny ve fabrice. Pak se jí ale ozval kamarád, zda by nechtěla zkusit řídit autobus. To byla pro ženu, která má kadeřnický kurz, obrovská výzva. Přijala ji.
„Řidičák jsem si sice udělala ještě u nás na Ukrajině, ale auto si koupila a pořádně s ním začala jezdit až v Česku. Ale řekla jsem si, proč nezkusit rovnou autobus, ale zpočátku jsem se bála, je přece jen daleko větší než osobní automobil,“ popisuje Turko pro MF DNES.

Další motivací pro ni bylo to, že již nechtěla pracovat na nočních směnách. „Nedělalo mi to dobře, rozházelo mi to spánkový režim, musela jsem brát prášky na spaní. Teď sice do práce vstávám už ve čtyři ráno, ale chodím spát v devět večer a nedělá mi to problém. Ve finále si odpočinu daleko více než v továrně,“ dodává řidička.

Technický talent

Udělat si řidičské oprávnění na autobus nakonec zvládla bez problémů letos v únoru a do ostrého provozu nastoupila od března. A až na jedno ohnuté zrcátko zatím jezdí bez nehod.

„Mám trasu, kde je hodně serpentin, a tak jedu pomalu. Vím, že necestuji sama, za sebou mám děti, starší lidi. Je to velká zodpovědnost. Ale je lepší mít trochu zpoždění, než se vybourat,“ svěřuje se Turko, jež šoféruje menší, osmimetrový autobus značky Isuzu. „Někdy ovšem přesedlám i na ten větší.“

Julia Turko má také docela technický talent. U vozu si třeba dokáže sama vyměnit poklice na kola. „Technika mě zajímá, ráda se učím novým věcem. Jsem asi trochu divná holka,“ směje se řidička.

BusLine chce Ukrajinky posadit za volant, žádá jednodušší pravidla

A jak na ní reagují čeští cestující? „Většinou jsou milí, mám je ráda. I když zpočátku trochu koukali. Obecně nemám s chováním Čechů vůči Ukrajincům problém, ale najde se pár jedinců, kteří jsou nevraživí. To se stávalo ale už i před válkou,“ svěřuje se Turko.

K válce na Ukrajině se příliš vyjadřovat nechce. Kromě mámy zůstala doma její rodina a o život tam přišli její kmotr a kamarád. „Jednou bych se tam ale chtěla vrátit,“ doplňuje žena, která občas pomáhá ukrajinským uprchlíkům. Třeba s překladem nebo při jednání s úřady.

Přináší také srovnání. Ačkoliv se neustále píše o hrubosti na českých silnicích, Turko je přesvědčena, že čeští řidiči jezdí bezpečně. „Češi jsou opatrní, jezdí pomalu. U nás na Ukrajině je to daleko horší, každý někam neustále spěchá. Jsme daleko divočejší,“ říká řidička, která se připravuje na zkoušky z českého jazyka, aby si mohla zažádat o české občanství.

V holdingu BusLine momentálně pracuje na řidičských pozicích přibližně čtyřicet cizinců, nejvíc jich pochází z Ukrajiny, ale třeba i z Kazachstánu.

„Nejvíc jich máme v nové oblasti Pardubicko, kde jich je cca dvacet, z toho tři ženy z Ukrajiny. Firma jim zajišťuje řidičský a profesní průkaz a rekvalifikaci, pomáhá jim s jazykem, ubytováním případně rodinnými záležitostmi,“ doplňuje Radovan Vrátný, PR konzultant BusLine.

3. července 2017