„Je to naprosto ojedinělý počin, kdy vznikla původní opera pro oblastní divadlo a ještě na regionální téma. Také proto jsme na ni dostali grant z Ministerstva kultury 450 tisíc korun. Z normálního rozpočtu bychom si to nemohli dovolit,“ poznamenala ředitelka Šaldy Jarmila Pešlová.
„Věřím ale, že ji Liberečáci ocení, protože je to opravdu pěkná podívaná. I když pro toho, kdo je zvyklý pouze na Verdiho, trochu netradiční.“
S nápadem přišel bývalý ředitel divadla
Autorka na díle pracovala dva roky. „Vždycky jsem si na operu myslela. Dokonce jsem dvě napsala, jednu dětskou a jednu pro Státní operu v Praze, ale žádná se nakonec na jeviště řízením osudu nedostala. Teď se to podařilo. V úžasném městě a se skvělými lidmi,“ pochvaluje si Sylvie Bodorová.
Legenda o Kateřině z Redernu Druhou premiéru divadlo uvede v sobotu 27. prosince. Hudba a libreto: Sylvie Bodorová Kateřina: Lucie Kašpárková, Lívia Obručník Vénosová |
S tématem o majitelce panství Frýdlant, Liberec a Zawidóv v druhé polovině 16. a začátkem 17. století za ní přišel před více než dvěma lety tehdejší ředitel libereckého divadla Martin Otava.
„I když jsem o Kateřině z Redernu slyšela až od něj, rudolfinskou dobu jsem měla zmapovanou. Pracovala jsem tehdy na cyklu pro amerického barytonistu Thomase Hampsona. A ten po mně chtěl skladbu věnovanou době Rudolfa II., ve které žila i hraběnka Kateřina,“ vysvětluje Bodorová, která strávila poslední týdny na zkouškách v divadle.
„Poprvé jsem viděla, jak se moje dílo rodí na jevišti, a bylo to něco jedinečného,“ konstatuje Bodorová. „A přiznávám, že to, co jsem napsala, bylo místy velmi těžké - pro sólisty, orchestr i sbor. Můj syn, který operu diriguje, mi dokonce řekl, že to žádný sbor nezazpívá. A pak jsem přišla na zkoušku a oni to vystřihli skvěle, tak je sbormistr připravil.“
Děj opery zavádí diváka do konce doby vlády Rudolfa II., kdy v Čechách panovala náboženská svoboda a velká část obyvatel byla protestantská. A končí nástupem rekatolizace po bitvě na Bílé hoře, kdy se museli protestanti víry zříct nebo odejít ze země.
A právě v tomto neklidném čase se po smrti majitele panství Melchiora z Redernu vlády ujala jeho manželka Kateřina.
V opeře vystupuje i Albrecht z Valdštejna
„Byla velmi schopná. Kdyby žila v dnešní době, určitě by se dokázala prosadit. Neměla to lehké - muž jí zemřel, když bylo synovi devět, zanechal jí panství, o které se musela starat. Vedla si velmi zdatně a majetky ještě rozmnožila. A to i přesto, že se našlo dost těch, kteří ji chtěli podvést. Zároveň byla i milující matka, která musela překonávat generační spor se svým synem,“ líčí Bodorová.
V opeře vystupuje i vévoda Albrecht z Valdštejna, který se stal majitelem panství po Redernech.
„Je velmi těžké udržet pozornost a napětí. A tak se přiznám, že jsem se nevyhnula ani mírné fabulaci, například při tom, když se Valdštejn snaží získat Kateřinu, nebo tím, že jsem ji nechala žít o deset let déle, aby to zapadlo do dalších reálií opery,“ přiznává Bodorová.
Podle režiséra Martina Otavy není téma Kateřiny z Redernu jen historické a regionální.
„Má nadčasový a celospolečenský přesah. Zobrazuje dobu, kdy končila svoboda víry a nastoupila epocha rekatolizace, doba temna, kdy byli lidé postavení před dilema zřeknout se víry a přežít, nebo zůstat svobodní, ale přijít o majetek a odejít. A to je přece i doba nacismu nebo komunismu, vlastně jakéhokoli ismu, jakékoli diktatury,“ míní Otava.
Důležitou roli v nové opeře hraje balet, který není jen kulisou, ale dotváří atmosféru děje. A baletně je ztvárněná i jedna z postav - Melchior z Redernu, kterého představuje Alexej Jurakov.
Choreografie se ujala šéfka libereckého baletu Alena Pešková, u dirigentského pultu byl syn autorky Marek Štilec, sbor připravil Tvrtko Karlovič. V roli Kateřiny z Redernu alternují Lucie Kašpárková a Lívia Obručník Vénosová.
