Losují si noční služby, aby všecho stihli. Čas se totiž krátí. Tři výtvarníci ze spolku Nevzdělanci si vytyčili nesnadný úkol.
Obraz o rozměru 3 x 2,2 metru malují nejen nonstop a ve trojici, ale ještě jim do výsledné podoby mluví veřejnost. Buď přes internet, protože celý proces se živě přenáší na kanálu youtube, nebo se zvědavci mohou zastavit v Oblastní galerii v Liberci, kde dílo vzniká.
Zatím se do společné tvorby zapojila svými nápady více než stovka lidí. „Je to takový nový, neprošlapaný výtvarný směr, světový unikát. Většinou nikdo nechce, aby mu do díla někdo vstupoval, usměrňoval ho. Právě to nás na tom fascinuje. Spousta věcí se tak v průběhu mění, nic není předem dané. Sami jsme první čtyři hodiny strávili dohadováním se mezi sebou, co vlastně budeme malovat. Přišli jsme do galerie a teprve na místě to začali řešit,“ přibližuje výtvarník Václav Kovář.
Téma je přitom dané. Obraz má vyjadřovat, kam by se Liberec mohl posunout v příštích letech, aby se mohl stát Evropským hlavním městem kultury 2028. Zastupitelé už loni rozhodli, že Liberec bude o tento titul usilovat.
Přihlášku musí město podat do konce roku. Soupeři mu budou za Českou republiku Jihlava, Brno, České Budějovice a Broumov. Liberec je chce předčit právě tím, že se do kandidatury snaží zapojit co nejvíc místní obyvatele.
„Vedení města se může rozhodnout pro cokoliv, ale abychom byli hlavním evropským městem kultury, musí vycházet zespodu, od místních lidí, spolků, umělců, organizátorů různých kulturních akcí,“ řekl náměstek primátora Ivan Langr.
Reaguje tak na časté kritiky, že Liberec se zrovna jako kulturní město nemá čím prezentovat. „Kultura nejsou jen výstavy, divadlo, koncerty, ale také veřejný prostor, kvalitní architektura, gastronomie, prostor pro inovaci a kreativitu a další věci. Chceme, aby se Liberec probudil a v ulicích to žilo. Je to hodně o vizích, kam Liberec posunout,“ říká Langr.
V pozadí šeď, v popředí zelený plac
Právě to má vystihovat i vznikající obraz. Umělci na něm budou pracovat nonstop do půlnoci ze středy na čtvrtek. „Pozadí tvoří zašedlé liberecké budovy. Všude samá reklama, nuda, šeď. V popředí je naopak zelený plac a kolem něho spousta lidí, kteří tvoří zdejší kulturní prostředí. Právě ti mají Liberec kultivovat, udělat z něj lepší místo,“ nastiňuje další z výtvarníků Adam Windsor.
K tomu má pomoci i průzkum, ve kterém se radnice ptá, kde lidé nejčastěji tráví svůj volný čas, kam chodí za kulturou, setkávají se s přáteli, co naopak v Liberci na poli kultury postrádají, za čím dojíždějí jinam a podobně.
„Soutěž Evropské hlavní město kultury má dlouhou tradici. Dřív tento titul získávala města, která měla bohatou kulturní historii. Teď se ale víc přihlíží i k sociálnímu či socioekonomickému rozměru kandidatury. Šanci tak mají i města, která projeví snahu se posunout, překlenout současné problémy,“ řekl Osamu Okamura, děkan Fakulty umění a architektury Technické univerzity Liberec, který je jedním z ambasadorů liberecké kandidatury.
