Jen na zapsání do pořadníku na vozy, jež neměly v bývalém východním bloku konkurenci, čekali lidé v mrazu, v dešti a přes noc. Jako výbavu si brali spacáky.
V liberecké Mototechně se pořadníky na Škody Favorit dělaly v únoru 1989. Jak tehdy popsal redaktor Vpředu ve své reportáži, první dychtiví zájemci o nové auto se začali před Mototechnou shlukovat již ve čtvrtek, ačkoli pořadníky Mototechna v Rochlici dělala až v sobotu.
O kázeň se postaraly silné osobnosti
Do pořadníku se nakonec zapsalo téměř sedm set lidí. Zhruba o sto padesát více, než kolik nových škodovek později liberecká Mototechna prodávala. Tísnící se dav se ale podařilo až na výjimky udržet na uzdě.
O kázeň se přitom nepostaral nikdo z moci úřední, ale přirozené silné osobnosti z čekajícího davu. Takzvaní předáci přidělili lidem ve frontě čísla podle toho, kdy před Mototechnu dorazili.
To umožnilo, aby zájemci o Škodu Favorit nemuseli čekat před Mototechnou celou noc z pátku na sobotu. Střídali se tam v jakýchsi blocích. Všichni ale museli přijít v sobotu velmi časně ráno.
Kdo zaspal, nebo se z jiných důvodů opozdil, přišel o pořadové číslo. Lístek s ním před zraky všech roztrhali, aby se s ním nedalo obchodovat. Redaktor napsal, že okolí Mototechny přeplnila zaparkovaná auta, jimiž zájemci o nové škodovky přijeli. Redaktor situaci přirovnal k tomu, jakoby do Liberce zavítal slavný fotbalový klub Real Madrid.
Favorit vyšel na desítky měsíčních mezd
Lidé vstupovali do Mototechny po dvou. Poslední z nich ji opustili pozdě odpoledne. Touha po Škodě Favorit byla mezi lidmi tak velká, protože šlo o živé výkonné auto.
Fenomén Favorit |
Vysoce převyšovalo nejen všechny předchozí vozy z Mladé Boleslavi, ale také značky ze všech zemí tehdejšího socialistického tábora. Na podobě Škody Favorit se podíleli specialisté z vyspělé západní Evropy.
Auto přitom stálo na svou dobu ohromné peníze. Vyšlo bezmála na 90 tisíc tehdejších československých korun, což představovalo přibližně třicet průměrných měsíčních mezd. Pro ilustraci – v současné době nestojí Škoda Fabia v základní výbavě ani deset průměrných platů.
Za nové auto nabízeli až o 20 tisíc víc
Ota Bartovský starší z Jablonce „bivakoval“ ve frontě na Škodu Favorit před Mototechnou v Železném Brodě na Jablonecku. Ve dne i v noci.
„Před Mototechnou vznikla jakási domobrana. Dávala pozor, aby nikdo nepředbíhal, nehádal se a nepral. Dostávali jsme pořadová čísla podle toho, kdy jsme do fronty přišli,“ vzpomíná čtyřiašedesátiletý Bartovský.
„Ve frontě jsme se mohli střídat s našimi příbuznými, aby tam nemusel čekat pořád jen jeden člověk. Kdo ale odešel a nikdo ho nevystřídal, o pořadové číslo bez milosti přišel,“ podotýká Bartovský.
Podle něj byla Škoda Favorit snem skoro každého československého motoristy.
16. září 2017 |
„Když lidé z Mototechny odjížděli s novým autem, hned za vraty je zastavovali zájemci o favorita a nabízeli jim za něj až o dvacet tisíc korun víc, než kolik stál v Mototechně,“ připomíná Bartovský chmurnou éru socialistického hospodářství - stejně hodně plánovaného jako zadrhávajícího.
Špílmachr čekal ve frontě, jeho tým prohrál
Na šílenství kolem nových škodovek si dobře vzpomínají kromě jiných také ve fotbalovém oddíle TJ Sokol Seba Plavy. Na podzim 1989 se vydal auto získat tehdejší špílmachr týmu Miroslav Brožek.
Kvůli sobotnímu čekání ve frontě chyběl při mistrovském utkání s Rychnovem a Plavy prohrály 0:2. Skončila tak jejich třináct měsíců dlouhá neporazitelnost v soutěžních utkáních.
„Tomu, abych měl favorita, jsem tenkrát musel dát celý den,“ vzpomíná Brožek. „Jel jsem do Mladé Boleslavi a pamatuju si, že tam taky ve frontě fungovala samospráva, aby nebyly hádky a problémy.“
Po roce 1989 většina front zmizela. Pokud se týká aut, tak nabídka převyšuje poptávku a výrobci se přetahují o zákazníky. Nedostatkové zboží takřka neexistuje. Mezi výjimky se řadí například lístky na nejatraktivnější sportovní zápasy.
V Liberci si fanoušci pamatují skandální prodej vstupenek na Pohár UEFA v roce 2000 na utkání s Liverpoolem. Volně prodejné lístky nestačily a navíc je Slovan prodával ve stánku s grilovanými kuřaty.
Lidé čekali přes noc, podobně jako před Mototechnou. Nespokojeného davu se ale neujali žádní předáci, a tak ve frontě nebyla nouze o dramatické situace.
