Fotograf Jiří Jiroutek

Fotograf Jiří Jiroutek | foto: Jan Pešek, MF DNES

Uznávaný fotograf přišel o zrak, lidé mu na pomoc poslali už skoro milion

  • 6
Fotil portréty českých osobností, vytvořil obrazové knihy, které vzdávají hold architektuře – Fenomén Ještěd a Už nejdu do Ještědu, vystavoval v Česku i zahraničí. Své fotografie však Jiří Jiroutek už neuvidí, nedávno totiž přišel o zrak.

Jméno a dílo Jiřího Jiroutka rezonují uměleckými kruhy nejen v Liberci. Jeho precizní, povětšinou černobílé fotografie si vydobyly uznání v Evropě i ve Spojených státech. Vážné zdravotní komplikace však nedávno připravily šestapadesátiletého umělce o zrak.

Koncem února postihla osobitého fotografa rozsáhlá mozková příhoda. Kvůli ní se ke svému povolání v takové podobě jako dříve už nevrátí. S neutuchající podporou rodiny a přátel se však pozvolna vrací do života.

„Vzhledem k tomu, že žil sám, zůstal bohužel bez pomoci příliš dlouho. Poslala jsem k němu dceru, až když mi druhý den nezvedal telefon, což nebylo jeho zvykem…“ vzpomíná sestra Andrea Jiroutková, která o Jiřího nyní pečuje.

Václav Havel i oba Ještědy. Galerie představuje práci libereckého fotografa

Přestože mu lékaři zachránili život, záhy měli o diagnóze jasno. Ztráta zraku je trvalá, stejně tak ochrnutí na pravou polovinu těla. Do nemocnic v Liberci a Praze za ním přijížděly návštěvy z celé republiky. Zařízení ve Vršovicích ale musel fotograf nakonec opustit a na výběr zůstaly dvě možnosti: otevřít mu dveře do léčebny pro dlouhodobě nemocné (LDN), nebo jej přijmout do domácí péče.

„Od začátku jsem věděla, že Jirka půjde k nám, ale tohle bylo příliš brzy. Potřeboval odbornou rehabilitační péči a alespoň malinko se vrátit do života. Bohužel o ležícího nesamostatného pacienta v žádném rehabilitačním zařízení neměli zájem,“ konstatuje Jiroutková.

Online sbírka zabrala

Jedinou výjimkou bylo centrum ve Chvalech, odkud se pak přestěhoval k sestře do rodných Loun. Zde denně rehabilituje a pomalu dělá pokroky. Jeho šanci na to, že se znovu začlení do dění kolem, zvyšuje i online sbírka, která v sobotu dopoledne skončí.

Z původně cílených 150 tisíc korun se dosud vybralo přes 900 tisíc. Přispělo na pět stovek dárců – příznivců, přátel, spolužáků, klientů, studentů i kolegů. Často připojili také slova podpory.

„Jirko, vůbec nepochybuju, že to zvládneš – stejně, jako jsem nepochybovala, že mi roztrháš fotky, když nebudou stát za nic. Drž se a taky nepochybuj,“ píše jedna ze studentek.

Rodina z vybraných peněz zaplatí léčbu, rehabilitace i ošetřovatelku. „Jirka má sílu, snahu a odhodlání to zvládnout. Myslím, že v jeho stavu je to důležitější než výsledky CT,“ podotýká Jiroutková.

Rozeznatelná tvorba

Jedním z dlouholetých přátel, kteří za ním do Loun jezdí, je i kolega Šimon Pikous. Jiroutkova tvorba je podle něj snadno rozeznatelná. Vyznačuje se až pedantským přístupem k fotografii, který se projevuje zejména pečlivou kompozicí, hledáním linií a tonalitou. „Typickým znakem všech jeho fotografií je preciznost nejen v kompozici, ale i v tisku a na vystavených obrazech,“ popisuje Pikous.

Největší Jiroutkův fotografický přínos vidí v obrovském cyklu o obou Ještědech, který přesahuje kraj i republiku. „Škoda, že asi nebude dokončen projekt o LVT a designéru Jiřím Jiroutkovi, jmenovci a vzdáleném příbuzném,“ míní Pikous.

Podle něj Jiroutek coby lektor Liberecké školy fotografické svým vedením, komentáři a zpětnou vazbou ovlivnil mnoho studentů. „Nebál se říci naplno, co se mu nelíbí, ale vždy měl i místo pro radu nebo pochopení,“ dodává Pikous, který mu na škole stále drží místo.

Blyštivý diamant Liberce. Kniha připomíná ikonický obchodní dům Ještěd

„Jak to jen zdravotní stav dovolí, chci jej brát na přednášky. Myslím si, že i to je pro Jirku motivace a vzpruha. Už se těším na debatu s ním, byť může být jaksi moderovaná… Uvidíme.“

Při své příští návštěvě prý Jiroutkovi přiveze jednoduchý fotoaparát na film, se kterým umělec – byť nyní postrádá jeden ze základních smyslů – začne znovu fotit. „Tak mi to alespoň Jirka slíbil a moc se na to těší,“ říká Pikous.

Ač čeká Jiřího Jiroutka ještě spousta práce, kvůli svému zdravotnímu stavu se k profesi fotografa nejspíš už nevrátí. Díky přátelům, kteří mu jsou nesmírnou oporou, by se však mohl zase začlenit do společnosti i do uměleckého prostředí.

„Když se s ním člověk baví o něčem v minulosti, ta hlava slouží míň. Když jsem mu vyprávěl o landartovém festivalu a popisoval instalace, reagoval velice adekvátně. Myslím, že každá návštěva má pro něho velký význam v rehabilitaci. Kdo můžete, stavte se za ním,“ vyzývá při vzpomínce na svou nedávnou návštěvu student a příznivec Jiroutkovy tvorby Svatopluk Velkoborský.

22. srpna 2023