Továrník z ODS Jaroslav Zeman si notuje s bývalým odborovým předákem Jaroslavem Zavadilem z ČSSD. Senátor za Jablonecko a Semilsko a majitel firmy Detoa se domlouvá s komunisty, s poslanci z Okamurova Úsvitu a vlastně s každým, kdo slyší na jeho snahu změnit špatné zákony.
„Poslanci, kteří odsouhlasili před několika lety Zákon o hmotné nouzi, kam patří i doplatky na bydlení pro nejchudší obyvatele, ztratili pravděpodobně rozum,“ říká Zeman. „Kvůli jejich obrovské chybě se mění podoba našich měst. V mnoha drahých krásných bytech bydlí lidé v největší nouzi.“
Co se vlastně tehdy stalo? Podle Zemana šel za ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka (TOP 09) do parlamentu zákon, na jehož základě dostávají rodiny v nouzi doplatky na bydlení zhruba tři tisíce pět set korun na hlavu.
„Poslanci ho bohužel schválili, čehož okamžitě zneužili obchodníci s chudobou. Chápu, že někdy se zákon nepovede, ale nerozumím tomu, proč s ním nic neudělala Nečasova vláda, Rusnokova vláda a proč i současná Sobotkova vláda nechala byznysu s chudobou volnou ruku tak dlouho,“ připomíná Zeman.
„Do ubytoven, ale i do velkých bytů v panelácích nebo ve vilových čtvrtích začali obchodníci s chudobou sestěhovávat Romy a další lidi z okraje společnosti. Stát neposílá doplatky za bydlení nájemníkům, ale přímo na účty majitelů domů. Pokud v jejich bytech žije šestičlenná rodina, vydělají na ní dvacet tisíc měsíčně. Mladí manželé s dětmi si často nemohou tak velké byty dovolit, ačkoliv tvrdě pracují. Samozřejmě jim vadí, pokud stát proplácí nájem lidem, kteří často o zaměstnání vůbec nestojí a žijí ze sociálních dávek.“
Kvůli nespravedlnosti v zákoně roste rasové napětí
Zeman si myslí, že do očí bijící nespravedlnost, daná zkaženým zákonem, zvyšuje už i tak velké napětí mezi „bílou“ většinou a Romy. Sám dělá starostu v Albrechticích v Jizerských horách. Obchod s chudobou mu kvete přímo za humny - v sousedním Tanvaldě nebo ve Velkých Hamrech.
„Máme u nás podnikatele, který do svého domu vedle mezinárodní silnice E65 bere s radostí lidi z naprostého dna společnosti,“ podotýká tanvaldský místostarosta Josef Průcha (ČSSD). „Neumějí leckdy ani číst a psát, schází jim základní hygienické návyky. Majitel domu ví, že tady nikdy neseženou práci. Zůstanou na sociálních dávkách a za každého dostane štědrý doplatek na bydlení.“
Doplatky na bydlení škodí rovněž ve Velkých Hamrech. „Jeden člověk u nás pronajímá panelákový byt na sídlišti Romům na sociálních dávkách,“ podotýká hamrovský starosta Jaroslav Najman (Nezávislí). „V domě jsou kvůli nim konflikty. Majiteli bytu jsme nabízeli, že mu seženeme bezproblémové nájemníky, ale nechtěl. Ví dobře, že od nich nikdy nedostane za nájem tolik peněz jako od státu za lidi na sociálních dávkách.“
Doplatky na bydlení hyzdí mimo jiné centra dvou největších měst v kraji - Liberce a Jablonce.
V Liberci se nachází ubytovna pro lidi z okraje společnosti přímo vedle čtyřhvězdičkového hotelu Zlatý lev a sousedí rovněž s tříhvězdičkovým hotelem Liberec. V Jablonci obchodníci s chudobou nastěhovali chudáky na sociálních dávkách jen kousek od radnice. Žijí v domě, kde kdysi byla slavná kavárna Jizera. Bydlí rovněž nad kdysi vyhlášenou restaurací Stará pošta mezi Mírovým a Dolním náměstím.
Se zákony mu pomáhala bývalá poslankyně Řápková
Zeman nechtěl zůstat ve snaze o změnu zákona osamocen a jako poradkyni si vzal bývalou poslankyni Sněmovny a exprimátorku Chomutova Ivanu Řápkovou.
„Vyzná se mnohem víc než já v přípravě zákonů,“ vysvětluje Zeman. „Náš návrh, jak zlikvidovat obchod s chudobou, prošel jak Senátem, tak Sněmovnou. Pak přišla se svým návrhem vláda. Od našeho se skoro neliší, ale vůbec nám nevadí, že zákon vyjde z vládního návrhu. Jsem rád, že jsme velký problém nakopli a pravděpodobně už od příštího roku se doplatky na bydlení změní tak, aby se nedaly zneužívat. Budou konečně odpovídat obvyklým nájmům.“
Obchodníci s chudobou vysáli ze státního rozpočtu obrovské peníze. V roce 2011 činily doplatky na bydlení 850 milionů korun, v roce 2012 skoro dvakrát tolik a loni 2, 814 miliardy korun.
Zemanovi rovněž vadí, že nezaměstnaní lidé z okraje společnosti ztrácejí důvod pracovat. „Současný zákon nerozlišuje mezi těmi, co jsou na dávkách a nic nedělají, a mezi těmi, kdo vykonávají takzvanou veřejnou službu a pracují alespoň třicet hodin měsíčně,“ říká Zeman. „Navrhli jsme, aby rozdíl mezi nimi byl zhruba šest set korun měsíčně. Veřejná služba sice v zákoně existuje, ale zájem o ni je nulový. Není za ni totiž žádná odměna a zároveň lidem na dávkách nehrozí postih, pokud ji nevykonávají.“
Zeman nepochybuje, že veřejná služba může pomoci, aby se někteří Romové a další permanentně nezaměstnaní naučili znovu pracovat. „Jejich děti získají dobrý příklad,“ prohlašuje Zeman. „Zatím kolem sebe často nevidí už druhou generaci skoro nikoho, kdo by chodil poctivě do práce.“
