Auta na ni až na výjimky nesmí. Mezi květnem a říjnem tam však jezdí linkové autobusy společnosti BusLine. „Silnice je krásná a z jejího konce u Vrbatovy boudy jsou nádherné výhledy na Krkonoše,“ tvrdí Milan Rychtr, starosta Vítkovic, pod které patří Horní Mísečky.
Jen kousek od Vrbatovy boudy ve výšce 1411 metrů nad mořem se vypíná Zlaté návrší. Lidé z něj vidí Sněžku, Kotel i další skvostné krkonošské vrcholy. Masarykova horská silnice začíná v Horních Mísečkách u Jilemnické boudy ve výšce 1035 metrů nad mořem a po necelých pěti kilometrech končí u Vrbatovy boudy ve skoro 1400 metrech nad mořem.
V zimě se úzká vozovka neudržuje, na některých místech ji pokrývají až třímetrové závěje. Kvůli vysoké vrstvě sněhu bývá občas nesjízdná ještě v květnu. Dole prochází lesem, nahoře kosodřevinou. Masarykova silnice umožňuje pohled na nejúchvatnější partie Krkonoš i starým nebo nemocným lidem, kteří by se na nohou tak vysoko nedostali.
Autobusy po ní supí čtvrt hodiny. V letní sezoně se vyhýbají stovkám pěších turistů a cyklistů. V létě pendlují nahoru a dolů od rána až do večera, většinou po půlhodinách. Rekordem bylo tisíc sto prodaných jízdenek za den.
Silnice posloužila wehrmachtu
Původně dlážděná silnice vyrostla v letech 1934 až 1936 kvůli výstavbě pohraničních opevnění, jež měla sloužit na obranu před nacistickým Německem. Úmysl povzbudit cestovní ruch byl spíše až na druhém místě, i když se na konci silnice symbolicky počítalo s výstavbou Švehlovy chaty.
K tomu nikdy nedošlo, až v šedesátých letech zde byla postavena aspoň malá Vrbatova bouda. Stavba v drsných horských podmínkách mohla trvat jen asi 5 měsíců v roce. Celkové náklady dosáhly čtyř a půl milionu korun.
Přestože silnice byla původně postavena pro snazší příjezd na hory a ulehčení staveb lehkého opevnění, paradoxně posloužila opačně: po nuceném odstoupení sudetského pohraničí v důsledku Mnichovské dohody se po ní do vnitrozemí snadno dopravovaly jednotky wehrmachtu.
Silnice potřebuje opravu, to ale nebude snadné, byť na projektu už se pracuje. „Bude problém sehnat peníze,“ připustil ředitel Krajské správy silnic Libereckého kraje Jan Růžička.
Ve hře jsou dvě možnosti: lacinější a částečná oprava v ceně kolem dvou milionů nebo kompletní rekonstrukce. Náklady na ni se odhadují na čtrnáct a půl milionu. Ať tak či onak, v dohledné době na opravu nedojde. „Letos navíc budou volby, takže je spíš otázkou, jak se k tomu postaví budoucí zastupitelé,“ uzavřel Růžička.
