„Můj vztah k hraběti se rodil už v době, kdy jsem tu býval jako sedmnáctiletý brigádník. Šlechtici se tenkrát nesměli moc připomínat, natož nějak vychvalovat. Ač je to s podivem, protože Jan Nepomuk Harrach byl tím nejzajímavějším šlechticem druhé poloviny 19. století a navíc ryze českým. Dokonce nařídil na svém panství úřadování v češtině, což bylo ojedinělé,“ vypráví Luštinec.
„Nicméně tady v muzeu, které předtím bývalo harrachovským zámkem, byl jen jeden jeho obraz s cedulkou, že přivezl do Čech z Norska a Vídně první lyže. Což ostatně ani nebyla pravda,“ dodává s úsměvem.
Lyže jako pomůcka pro lesníky
Jan Nepomuk hrabě Harrach nicméně k rozvoji lyžařského sportu u nás velmi přispěl. A to jako nadšený propagátor turistiky, včetně té zimní. Dva páry lyží pak nechal z Vídně v roce 1892 dovést jako pracovní pomůcku pro své lesníky.
Lyže byly dlouhou dobu tím jediným, s čím si lidé Jana Nepomuka spojovali. Jeho záběr a přínos pro české země byl přitom obrovský.
„Ať jsem se ptal kohokoliv, tak každý říkal, že snad ještě něco dělal pro Národní divadlo, byl ve výboru pro jeho založení. Ale jinak nikdo netušil, že stál u zrodu Národního muzea, které díky němu stojí na Václavském náměstí, že pracoval pro Matici českou, finančně podporoval Bedřicha Smetanu, Karla Jaromíra Erbena a další české umělce,“ líčí Luštinec.
Sám se ještě stačil v mládí setkat s pamětníky z Jilemnice, kteří si hraběte pamatovali. Vesměs ho líčili jako velmi velkorysého a laskavého člověka. Jeho heslem bylo: „Povinnost má je předně tam podporovati, kde hlad a bída jest větší. Proto mi nelze také na moje horály zapomenouti.“
Zanechal rozhlednu i výletní restauraci
Objemná kniha Jan Nepomuk hrabě Harrach tak nese podtitul Ze života kavalíra. A kavalírstvím se nemyslí jen způsobné mravy, ale především vysoké mravy charakterové. Bez Jana Nepomuka se neobešel tehdy žádný velký český podnik. Financoval z vlastních peněz spoustu akcí, výstav, podporoval různé spolky a podobně.
„Díky němu máme třeba na Žalém překrásnou rozhlednu, kterou nařídil vybudovat. Na vrchu Kozinci nechal pro turisty postavit výletní restauraci, nechal zřizovat turistické cesty v Krkonoších. Daroval dříví na stavbu sokolovny v Jilemnici, podílel se na budování železnice z Martinic do Rokytnice, která měla být mnohem delší, ve Vídni založil první českou školu a kostel, kde se sloužily mše v češtině – obojí tam funguje dodnes,“ říká Luštinec.
Jan Nepomuk hrabě Harrach se ovšem angažoval i v průmyslu a politice. Jeho poznámky jsou aktuální i dnes. Už v roce 1865 psal, že Rakousko čeká záhuba, pokud nebude mít lepší vládu, pokud se nebude dbát na pevnější morálku a že to hlavní, co potřebujeme, je mít politiky s čistýma rukama.
„Byl to člověk s neskutečným přehledem a mnoha zájmy, obrovský mecenáš, který už se asi ani nerodí. Je důležité si takové osobnosti v našich dějinách připomínat, mohou nám být vzorem i dnes,“ dodal Luštinec.
